Jejich zvířecí miláčkové za sebou mají canisterapeutické soustředění pořádané sdružením Psi pro život. Na místním odborném učilišti se snaží mentálně postižené žáky, kteří tam také studují, seznámit s přátelskou psí duší.

„Děti si se psy hrají, házejí jim míčky a jiné hračky, mazlí se s nimi i v posteli a za odměnu jim dávají piškoty. Vždycky se moc na pejsky těší. Loni jsem s Kimem jezdila za sedmiletým chlapečkem po dětské mozkové obrně, teď už má ale svého asistenčního pejska,“ řekla Adéla Kummerová.

Pejsci Ina a Bady se svými paničkami navštěvují také mšenský domov seniorů, kam docházejí dvakrát týdně. „Jsme rády, že naši čtyřnozí přátelé mohou zpříjemnit chvíle klientům domova. Jde hlavně o kontakt člověka se psem, který výrazně zlepšuje psychiku, paměť i motoriku klientů, kteří se vždy na návštěvu psů těší a sezení se účastní pravidelně,“ dodala Milena Dvořáková.

I lidé, kteří se nemohou pohybovat a jsou trvale upoutáni na lůžku, mají možnost se se psy mazlit a hladit je přímo v posteli.

Canisterapie je způsob terapie, využívající pozitivní působení psa na zdraví člověka. Prvotní důraz se klade především na řešení psychologických a citových problémů, působení na fyzické zdraví je až druhotné.

Neexistuje žádné plemeno psa, které by bylo speciálně určeno na tento druh terapie. Nejčastěji jsou canisterapeuty využíváni zlatý a labradorský retriever nebo bílý švýcarský ovčák. Ale například i rotvajler může pomáhat lidem.