Reportáž o dvou obřích muchomůrkách, které jsou od sebe vzdálené čtyřicet kilometrů, začala hádkou v redakci.

Holedbal jsem se totiž před časem, že mšenská muchomůrka v lesoparku Debř jistě bude zapsána pelhřimovskou agenturou Dobrý den do České knihy rekordů a kuriozit.

Sotva jsem ale domluvil, šéfová Petra na mě chrlila děsivou zprávu: „U nás na Hostibejku stojí taky muchomůrka. To se ještě teprve uvidí, která je větší. Určitě ta kralupská!“

Při odhadech velikostí obou muchomůrek u kafíčka jsme se přesnými mírami nezabývali. Byli jsme jako rybáři. „Ta naše je větší než ta vaše!“ vykládali jsme každý o altánu ve svém městě.

Ale to nestačilo. A tak jsme sbalili štafle, metr, tyče, tužky, papíry a vyrazili do terénu, abychom už k sakru konečně věděli, která z těch dvou hub vyjde z našeho redakčního sporu jako vítěz.

První šla na řadu kralupská muchomůrka, jejíž velikosti jsem se tuze obával. Když jsme se k ní se štaflemi a vším tím badatelským vybavením dotáhli, zastavil jsem se a s údivem zíral před sebe. Oddechl jsem si. Přede mnou stál altánek s betonovou nohou, která mě převyšovala sotva o půl metru.

Bylo mi jasné, že houba z Hostibejku svou sestru z Debře velikostí neohrozí. Aby ale měly dušičky klid, mířili jsme ještě do Mšena.

Metr mluvil jasně, klobouk kralupské houby má v průměru asi 250 centimetrů, mšenský o 110 víc. Rozdíl ve výšce obou velikánů je na tom podobně. Vrch Hostibejk zdobí vyhlídková muchomůrka vysoká 310 centimetrů a zamilovaní se v Debři scházejí pod houbou vysokou 480 centimetrů.

Tak, a měli jsme jasno.

Každý z altánků má své kouzlo, proto jsme se rozhodli vypátrat také něco o jejich historii.

K našemu údivu stojí obě muchomůrky na svých místech už skoro sto let! Na zrodu větší muchomůrky se údajně velkou měrou podílel mšenský truhlář Štěpán Kozlík. Podle všeho se tehdy psal rok 1930. Právě letos v září prošel altán kompletní rekonstrukcí s výměnou uhnilé smrkové nohy za dubový kmen.

Betonovou houbu s červenou střechou na Hostibejku nechal podle znalce kralupské historie Josefa Stupky ve třicátých letech minulého století na své náklady postavit architekt Antonín Karban, díky němuž na stejném vrchu stojí i šestiboký vyhlídkový altán.