Ze mšenské policejní služebny vychází dvacet policistů, provázených pěti služebními psy. Za chvíli už auta s nápisy Pomáhat a chránit vyrážejí různými směry. Je středa, devět hodin a právě začíná preventivně-bezpečnostní akce zaměřená na opuštěné chaty a chalupy na Mšensku a Kokořínsku.
Naše skupina, ve které jsou i dva němečtí ovčáci, Rambo a Karo, míří k Harasovu. Zastavujeme u dvou chat ještě před cedulí s názvem osady. Policisté s oběma psy v patách je obcházejí a prověřují všechny dveře i okenice. Za pár minut můžeme jet dál, nenašli jsme žádné známky řádění zlodějů ani nocování lumpů skrývajících se před zákonem.

Od parkoviště u rybníka pokračujeme po svých cestou ke skautskému táboru. Hned po pár metrech se ale zastavujeme. Policisté, kteří si všimli orvaných okenic a provaleného plotu u chaty na kraji lesa, už jsou na pozemku. S napětím čekáme na cestě, foťáky v pohotovosti. V myšlenkách už lovíme skvělé záběry z honičky za zlodějem, policisté se ale vracejí se zprávou, že jde zřejmě o následky někdejšího vloupání. Okenice sice vypadají, jako by je někdo otevíral sekerkou, svítí na nich ale nové šrouby.

Smutný obrázek, který nás čeká o pár desítek metrů dál, nás okamžitě touhy po dramatických snímcích zbaví. Na sněhu s krvavými šmouhami leží srnčí mládě. Je zraněné, podle stop možná spadlo ze skály. Přestože je jasné, že jeho život zhasíná, chvílemi se snaží se zoufalou snahou postavit. Oba psi tiše sedí u nohou svých pánů. Policisté volají myslivce, kterým honitba patří, aby se o nešťastné zvíře postarali. Sami ho hned na místě trápení zbavit nesmějí.

V řadě dalších chat podél lesní cesty je všechno v pořádku. Ruch nastává až u poslední z nich. V předsíňce je totiž na zemi pelech, matrace se zmuchlanými dekami a starou peřinou. Vedle se válejí zbytky jídla a špinavé kbelíky. Na zasněženém pozemku ale nejsou žádné stopy, a tak policisté po podrobné kontrole docházejí k závěru, že neznámý nocležník zmizel už před několika týdny.

Harasov je za námi a blížíme se k rozlehlé chatové osadě Harakoko. Tam už zimní procházka přestává být milá, alespoň pro nás. Od chaty k chatě totiž stoupáme za policisty strmými stezkami plnými tajícího sněhu. Naštěstí padáme každý jen jednou a foťáky se země nedotknou.
Dostáváme se až k chatě, jejíž majitel před časem zmizel. Strach o něho nemáme, už měl být dávno ve vězení, proto po něm policisté pátrají. Vlastní srub si ale jako skrýš nezvolil, a tak šplháme k dalším sousedům. Konečně máme všechny chaty v osadě Harakoko za sebou.
Než se vrátíme zpátky do Mšena, čeká nás ještě Romanov. Ani tam nejsem svědky odhalení žádného zloděje nebo drzého návštěvníka. Stejně jsou na tom i zbývající čtyři týmy, které prověřily další chatařské osady na Mšensku a Kokořínsku.