Domluvila jsem se tedy s rodinným centrem, že kurz navštívím. Jenže se přihlásilo málo lidí a tak jsem musela zalarmovat svého kamaráda, který s radostí šel. I když byl ze začátku trochu skeptický, co to asi může být.

Dorazili jsme tedy do Chloumku v sobotu odpoledne a absolutně netušili, co nás čeká. Dámy, které si chtěly své tělo také protáhnout, postupně přicházely a měly stejné myšlenky na to, co je čeká, stejně jako my.

Konečně se přiblížila ta půltá hodina a my mohli společně začít. Naše lektorka pro sobotní den byla skvělá Hanka Říhová, která vše s úsměvem vysvětlovala od samého začátku.

Poté přišlo protáhnutí a uvolnění celého těla. Můj kamarád pobavil celý, jinak dámský, kolektiv větou: „Tohle jsem dělal naposledy ve školce. A jak já to nenáviděl!“ Jenže to netušil, co na nás ještě lektorka Hanka ušila. Přišla totiž oblíbená školičková kočička!

Pro nás, kteří mám záda jako harmoniku od počítače to bylo tedy něco. Chvílemi jsem se říkala, že když mě ničí tenhle protahovací cvik, co přijde, až budeme tančit?

Člověk si rázem uvědomil, jak je tahle doba zrádná. Každý jsme od počítače shrbený, bolavý a zatuhlý. Občas je potřeba si najít čas na masáž nebo nějaký takovýhle kurz, který uvolní tělo i mysl.

Po protáhnutí, uvolnění a potřebné hydrataci organismu jsme se začali učit první kroky. Ty byly velice jednoduché. Začalo to chodidly. Pravá a levá. Střídání nohou bylo snadné. Horší bylo sladit se do jednoho rytmu. A rytmus je pro tanec pocházející
z Afriky velice důležitý. Jeden to pochopí až ve chvíli, kdy stojí v kruhu s ostatními lidmi a snaží se s nimi sladit.

V další části se k nám připojili i bubeníci Tomáš a David. Pomohli tak svým úderným bubnováním hledat rytmus i těm, kteří ho předtím chytit nemohli.
Kroky se stupňovaly a přidávaly se i další kreace, které byly stále obtížnější. Jenže ani to nezabránilo snaze sladit se do jednoho rytmu.

Jakmile stojíte v kruhu, kdy všichni tancují v jednom rytmu, slyšíte jen zvuk bubnů a sdílíte život ostatních, pochopíte, jak to obyvatelé Afriky dělají. A hlavně proč to dělají.

V tu chvíli jste odříznuti od celého světa. Nevnímáte, že stojíte v sále rodinného centra, s úplně cizími lidmi, které jste nikdo před tím neviděli. Vnímáte jen rytmus, dýchá na vás atmosféra jiného kontinentu i kultury. Některé kroky jsou tak lehké, snadné a přesto neuvěřitelně propracované. Zapomenete i na to, že vás všechno bolelo, když jste se protahovali.

Pochopíte i to, jak se dostat do transu. Dojde vám, k čemu slouží hudba. Tohle vytržení z reality bylo naprosto fascinující.

Po natrénovaní toho správného pořadí kroků přidali bubeníci na intenzitě bubnování, až nebylo slyšet vlastního slova. Jenže v tu chvíli začala ta pravá atmosféra. Africké tance vtáhli každého účastníka do této kultury.

Všichni odcházeli nadšení. V očích byla vidět ta radost i uvolnění. I když byli návštěvníci unavení, byli velice spokojení z poznání něčeho nového.