Vrchní soud vPraze ve středu zamítl jeho odvolání proti trestu, který mu vprosinci uložil středočeský krajský soud za dlouhodobé týrání a brutální ubití ani ne ročního miminka své družky Moniky G. (38).

Dítě zemřelo loni 30. prosince nedlouho poté, co jeho matka odešla do zaměstnání vsupermarketu. Její druh, který měl na dítě dohlížet, bil chlapce do hlavy, hrudníku, břicha i zad. Nakonec mu ještě nacpal do krku hračku – zřejmě poté, co zjistil, že hoch nedýchá, měl vúmyslu předstírat udušení. Svědčí o tom fakt, že přivolané záchranáře Majerčík hned po příjezdu upozorňoval, že zasi tří desítek hraček vysypaných na koberci jedna chybí. Pitva ale jasně potvrdila, že vžádném případě nemohlo jít o nehodu při hře. Vzhledem ke svému členitému povrchu hračka nebyla schopna ucpat dýchací cesty – především však zranění, která vhrdle způsobila, nevykazovala vitální reakci. Jinými slovy: dítě bylo již po smrti, když shračkou někdo manipuloval vjeho krku. A nikdo jiný než Majerčík vbytě nebyl…

Vražda nepřišla bez varování

Předsilvestrovské smrtící řádění ale nepřišlo jako blesk zčistého nebe. Naopak – vyvrcholilo jím dlouhodobé týrání. Lékaři nevěřili svým očím, když zjistili, že miminko má měsíc starou neléčenou zlomeninu stehenní kosti, samovolně zhojenou pakloubem, takže nožičku by bylo nutno operovat, a sériové zlomeniny žeber. To jsou přesvědčivé doklady o týrání. Šest kilogramů vážící dítě by si takováto zranění samo nemohlo způsobit, ať by se vpostýlce zaklínilo jakkoli.

Štvala ho družka, bil její dítě

Majerčík jakoukoli vinu odmítá. Tvrdí, že dítě netloukl osudného prosincového dne ani kdykoli předtím. „Malému jsem neublížil. I když jsem nebyl jeho otec, pečoval jsem o něj; starala se o něj i má matka,“ přesvědčoval soudce. Ti mu ale neuvěřili. Bít chlapce ho sice nikdo neviděl – znalci ale podle soudu přinesli zcela přesvědčivé důkazy jeho viny. Podle jejich mínění se bezbranné dítě stávalo náhradním objektem Majerčíkovy agrese, kníž vedl zlobný afekt vyprovokovaný jednáním družky. „Obžalovaný dítě utloukl,“ konstatoval soudce Jiří Lněnička, jehož senát o Majerčíkově vině neměl vpřípadě vraždy nejmenší pochybnosti. Také u zlomeniny na noze je zřejmé, že kní došlo právě vdobě, kdy na dítě dohlížel Majerčík. Na tom se Majerčík sdružkou shodli.

Výši trestu není třeba měnit

Vrchní soud ve středu zamítl také odvolání státního zástupce, který naopak pro Majerčíka požadoval trest ještě přísnější. „Není ho třeba zvyšovat ani snižovat,“ konstatoval soudce Lněnička stím, že verdikt středočeského krajského soudu neopovažuje ani za nepřiměřeně přísný, ani za nepřiměřeně mírný.
Rozhodnutí soudu nechtěli komentovat zástupci obžaloby ani obhajoby. Majerčíkův advokát se nevyjádřil ani ktomu, zda se chystá podat dovolání kNejvyššímu soudu ČR. „Tuhle otázku nechám otevřenou – rozhodneme se až po doručení rozsudku a konzultaci sklientem,“ řekl Deníku.


Matka dítěte odvolání stáhla

Matka utýraného miminka Monika G. si má odsedět šest let za mřížemi. Nepodařilo se sice prokázat, že by se podílela přímo na fyzickém trápení svého syna – projevovala však vůči němu až neuvěřitelnou lhostejnost. Už před porodem o pořízení výbavičky jen mluvila, ale ve skutečnosti nic nenachystala, dítě také nepřihlásila do péče pediatra, nezajistila mu očkování a ani o něm neinformovala úřady. Stejně přistupovala i ke zlomenině na noze. Ani na první pohled viditelné zranění, které přinášelo velké bolesti, ji nepřimělo vzít děcko klékaři, aby mu zajistila pomoc. „Už samo nevyhledání lékařské péče naplňuje znaky trestného činu,“ upozornil soudce Jiří Lněnička. Krajský soud ji odsoudil za blížení na zdraví a týrání svěřené osoby. Proti šestiletému vězení se sice Monika G. odvolala – soud se ale jejím podáním vůbec nezabýval. Ještě před začátkem jednání je totiž vzala zpět. Tím se její trest změnil vpravomocný.