V Hoříně je jednašedesát zaplavených domů, ve Vrbně pětačtyřicet, v Brozánkách třináct, v Zelčíně šest. Pod vodou je i zelčínský zoopark.

Silnice jsou plné vody, mosty zavřené. Všichni lidé byli evakuováni. Ve vesnici je jen krizový štáb a hasiči.

Na návsi vrčí největší čerpadlo v Česku, s každou minutou odchází devadesát tisíc litrů vody. A pořád je to málo.

Podle místostarosty Jana Žižky čerpaná voda odtéká do hlavního toku řeky, od kterého vesnici dělí hráz. „Jsou tu ale laguny, které se vytvořily v původním korytu řeky, ty dělají trochu neplechu," poznamenal místostarosta.

Hladina vody sice klesá, ve vesnici i na Vltavě, přesto se dá do Hořína dostat jen na lodi.

Na člunu pluje každou noc domů spát i člen krizového štábu Petr Fous, bývalý hořínský starosta. Jeho dům stojí na místě stavení, které po povodni před jedenácti lety odsoudil statik k demolici. „Byl to starší domek po rekonstrukci, zadní stěny měl ale z nepálených cihel," vysvětloval Petr Fous. Byl tehdy mezi prvními, kteří začali stavět znovu. Na stejném místě. „Zboural jsem barák dovnitř, navezl tam písek, štěrk… A každou vrstvu jsem hutnil. Až pak přišly základy, na kterých jsem stavěl. A vyplatilo se to," řekl.

Přestože jeho dům zůstal suchý, škody ho neminou. Velká voda zaplavila sklep, truhlárnu, stáje… Koně naštěstí stihl odvézt do bezpečí ke kamarádovi. „Doma zůstali jen tři kocouři, kteří se tam perou, a dva psi, kteří jsou na špejcharu v bezpečí, voda se k nim nedostane," poznamenal Fous.

Hořín je na tom zle. Přitom ho měla chránit hráz dlouhá víc než šest set metrů, která v nejvyšším místě měří přes tři metry. „Hráz vesnici přece jen chrání, bez ní by to bylo ještě horší. Jen mohla být vyšší," řekla Marie Cífková z krizového štábu.

Hořín čekal na hráz šest let. Po povodni v létě roku 2002, kdy hladina vody ve vesnici dosáhla výšky až pět a půl metru, byly škody skoro 460 milionů korun. Přesto hráz zůstala jen snem. Když se na jaře roku 2006 velká voda vrátila, nechala za sebou škody za dalších sto milionů korun. A byly by mnohem vyšší, kdyby tehdy vesnici nechránila alespoň hráz z jílu a pytlů plných písku, kterou postavili dobrovolníci.

Pevná hráz pak byla příčinou sporu vesnice s památkáři, protože se nachází na dosah od místního zámku, který je kulturní památkou.