Před pár minutami odbilo pondělní poledne a my se s Pepou Melenem setkáváme v Modré třídě. Děti jsou na naši návštěvu připravené, polovina jich leží v postýlkách a druhá posedává v křeslech a na židličkách, všichni v pyžamech.

Ve školce je totiž právě doba poledního klidu, kterou ale děti tentokrát nestráví spánkem. Tedy s výjimkou jednoho hocha, který nezaznamenal ani náš příchod. „Ten jak lehne, tak spí," hlásí ředitelka Jana Kšírová se smíchem.

Pepa Melen se dětem nejprve představí a pak je žádá, aby udělali to samé. „Já to odpočítám a všichni mi řeknete, jak se jmenujete!" navrhuje a tři vteřiny nato se třídou rozlehne ohlušující křik. „Výborně, tak teď už si můžeme tykat," říká s úsměvem, jakmile dětské hlásky zase utichnou.

Společný zpěv

Ale jenom na chvíli, protože z magnetofonu vzápětí začne hrát píseň Hvězda přání a Pepa Melen děti vyzývá, aby ji zpívali společně s ním. „Text je jednoduchý – pojď dál, Hvězdo přání, pojď dál, splň dětem přání pár," předzpívává. A předškoláci, kteří známého muzikanta obkopili, se přidávají…

Po hudebním úvodu se malí nezbedové vracejí na svá místa a Pepa Melen usedá na židli, aby jim přečetl pohádku o vodnících. A protože děti napjatě poslouchají, přidává ještě jednu o kouzelném měšci.

Slova došla

Na závěr setkání pak připomíná, že Hvězda přání dětem opravdu plní přání. „I těm zlobivým?" ozve se z davu zvědavě. A ačkoliv má jinak Josef Melen odpověď snad na každou otázku, tady chvíli váhá. „Hvězda přání plní přání těm dětem, které to potřebují. A také těm hodným, alespoň jsem ještě neslyšel o tom, že by odměňovala ty zlobivé," nachází nakonec přece jen slova.

Pak už jenom všem zájemcům podepíše svoji fotografii a tradá domů.