Nejtěžší životní zkouškou prošel před dvěma lety, kdy se probudil z kómatu v nemocničním pokoji. Jeho zdravotní stav byl tak vážný, že mu lékaři chtěli amputovat obě nohy. Nyní už zase sportuje.

Dokážete si vzpomenout, co všechno jste za těch devatenáct let vyhrál?
Mistrovství republiky, Mistrovství Švýcarska, Český pohár – to je šest závodů, které se započítávají do té nejvyšší kategorie. A pak už ani nevím, co jsem všechno vyhrál.

Které sportovní vítězství vás těší nejvíce?
Asi Mistrovství Evropy z roku 1998.

Kde všude trénujete?
Jezdíme s parťákem jezera a moře,v Čechách trénujeme nejraději na Rozkoši, Lipně a Nechranicích, to jsou asi tři největší vody u nás. A pak jezdíme všude tam, kde je vypsané mistrovství světa nebo Evropy. Málem bych zapomněl na Nové Mlýny, to je jedna z nejlepších vodních ploch u nás. Jak rozlohou, tak povětrnostními podmínkami.

Dá se na českých loužích vůbec pořádně trénovat?
Když fouká vítr, tak se dá. Trénovat se musí. I když je lepší vyjet v dubnu na dva týdny k moři a pořádně se rozjezdit. Ale my spíš trénujeme tak, že každý víkend sbalíme loď a sebe a dojedeme na některou z našich přehrad a závodíme. Závody jsou nejlepší trénink.

Jak jste se k jachtingu dostal?
Náhodou. Jeden můj kamarád jezdil a můj otec se mě zeptal, jestli bych to nechtěl taky zkusit.

Co jste mu odpověděl?
Že je mi to jedno. Bylo mi tehdy devět let. A od té doby jezdím pořád, kromě té dvouleté pauzy …

Pauzy?
Měl jsem těžký úraz. Vlastně jsem se málem zabil. Při paraglidingu se mi nějak nepovedlo přistání.
Jak vážné to s vámi bylo?
Měl jsem rozdrcené obě nohy. Doktoři mi je chtěli obě vzít. Když jsem se probral z kómatu, nestačil jsem se divit.

Je vidět, že jste sportovec a nechybí vám silná vůle bojovat, když jste dokázal vstát. Musíte nějak speciálně trénovat?
Ještě pořád rehabilituju, protože ze mě na konci října vyndali docela dost železa. Bylo to těsně po mistrovství Evropy. Takže spíš jen lehce posiluju. Navíc jezdím ještě lední jachting.

Kde se jezdí lední jachting?
O víkendu jsme byli na Mácháči, ale už se tam začal bořit led, tak jsem toho radši nechali. Jezdit se dá všude, kde je led a kde aspoň trochu fouká.

Jakou rychlost větru potřebujete?
To je různé. Když vane vítr rychlostí 3 až 4 metry za vteřinu, což je hodně málo, a je hladký led, tak se jezdí výborně. Při pěti až šesti metrech už máte co dělat, je to poměrně vysoká rychlost. Ale je to taky ten nejpřirozenější přírodní pohyb. Kromě volného pádu.

A jak silný vítr potřebujete při běžném jachtingu?
Taky ty tři až čtyři metry za vteřinu, to je minimum. Jachta dokáže jet i při rychlosti půl metru za vteřinu, ale to je velká otrava, je to moc pomalé. Ideální je takových osm až deset metrů za vteřinu, víc už je docela boj. Ale taky se dá zvládnout.

Co děláte, když nejachtíte?
Vydělávám peníze na jachting. Jsem instalatér. Ale nejradši ze všeho se připravuju na lední jachting, to mě zaměstnává nejvíc. Původně jsem ale chtěl volný čas mezi jachtingem a prací vyplňovat právě tím paraglidingem.

A budete?
Já bych docela rád, ale ženě se tenhle nápad moc nelíbí.

A jak manželka snáší vaše pobyty v zahraničí?
Dobře, já je se synem beru všude s sebou. I na závody.

Budete jednou svého syna učit jezdit na lodi?
Jestli to Matyáše bude bavit, tak ano, ale rozhodně ho do ničeho nebudu nutit.

Co vás čeká na jaře?
Trénink. Předpokládám, že začne asi za měsíc. A taky musíme zaplatit dluhy ze zimy, museli jsme nakoupit nějaký materiál. Není to úplně levný koníček. Taková loď na jachting stojí čtyři sta tisíc.

Roman Roček
Jachtingu se věnuje od devíti let. A nasbíral už hezkou řádku cen a zlatých medailí. Za svou sportovní kariéru měl jen dvouletou přestávku, kterou si vynutil těžký úraz. Prokázal ale silnou vůli, která ho zvedla z invalidního vozíku a přivedla zpět k vrcholovému sportu. Má dvouletého syna Matyáše.