Jste už po dvou letech ve sněmovně „doma“?
Nevím, jestli bych ve sněmovně chtěl být nastálo „doma“. Beru ale práci poslance jako normální zaměstnání. Rozkoukání bylo velmi rychlé a výsledky práce se v regionu brzy projevily.

V osobním kontaktu stále působíte tichým až zakřiknutým dojmem. Už jste se naučil ostrým diskusním střetům a umíte se rozčílit?
Bohužel se mi to povedlo. Jestli mne poslanecká práce v něčem změnila, tak v tom, že trpělivost a klid mne občas opouští. Nejsem z toho nadšený, ale asi třikrát jsem se ve sněmovně rozčílil natolik, že vystoupení, které jsem pronesl na mikrofon, bych s chladnější hlavou asi vzal zpět.

Už jste někdy odešel ze sálu, abyste nemusel poslouchat drsné výroky některých vašich kolegů?
Jsou dva řečníci, kteří mne k tomu občas přinutí. Je to David Rath a Lubomír Zaorálek. Párkrát jsem byl přinucen na ně reagovat, tak jak to nemám ve zvyku. Bráním se tomu právě tím odchodem ze sálu. Jejich projevy se mi nelíbí a nelíbí se asi nikomu. Nejvíc mne mrzí, že jejich vystoupení jsou často necitlivá i vůči ženám – poslankyním.

Jakou nejdelší schůzi jste ve sněmovně absolvoval a na jaké téma?
Mezi nejdelší schůze patřilo první kolo volby prezidenta. Trvala od rána nepřetržitě do třiadvaceti hodin do večera. Stává se, že se schůze oproti standardnímu jednacímu času, který je od devíti do devatenácti hodin, protáhnou až k půlnoci. Posledním příkladem je nedávná mimořádná schůze, kdy jsme končili kolem čtvrt na dvanáct.

Vracíte se v takovém případě domů do Neratovic, nebo nocujete v Praze?
Využívám možnosti nocovat v Praze. Hlavně proto, že ranní cesta z Neratovic trvá hodinu a čtvrt. Bývám někdy unavený, myslím tedy na svoje zdraví i na bezpečnost ostatních na silnicích. Únava po dvanácti hodinách jednání je velká a v té chvíli jsem rád, že spím v Praze a druhý den vstávám čerstvý.

Chutná vám v parlamentních restauracích? Jakou mají úroveň?
Nejím pouze ve sněmovních restauracích, jen abych ušetřil. Mám ale restaurace oblíbené, chodím do třech ze sedmi, která tam jsou.

Kdy jste se ve sněmovně nejvíc pobavil? V rozpravách, nebo při debatách v kuloárech?
Také se ve sněmovně někdy pobavíme. Nevím, jestli je to humor přenositelný do novin, protože noviny se čtou i před 22. hodinou. Zažívám ale jako poslanec kuriozity, s nimiž bych se jinde nesetkal. Při návštěvě Ázerbájdžánu, abych neurazil jejich lid, jsem se musel obléci do jejich tradičního rytířského brnění. To jsou situace, ve kterých se necítím úplně nejlépe, protože nejsem exhibicionista a přiznám se, že jsem se dost styděl.

Jak to brnění vypadá?
Protože chrání stejné části těla, jako brnění evropská, tak vypadá velmi podobně. Samozřejmě, že škodolibí kolegové, kteří tam byli se mnou, pořídili několik fotografií. Až někoho rozčílím, fotky se nepochybně stanou veřejným statkem.

Kolik zemí jste jako poslanec navštívil?
Byl jsem na třech zahraničních cestách. V Rakousku, kde tématem bylo ústavní právo, protože rakouské soudnictví prochází podobnou reformou, jako české. Pak jsem byl v Řecku, kde nejvýznamnějším počinem byl podpis spolupráce mezi Karlovou univerzitou a Aténskou univerzitou. Na poslední cestě jsem byl letos v květnu v Ázerbájdžánu, kde byla tématem spolupráce ve vědě a výzkumu. Zabývali jsme se tam i tím, co je v dnešní době velice aktuální, dodávkami ropy. Málo se ví, že dvacet procent ropy, kterou u nás zpracováváme, pochází právě z Ázerbájdžánu.

Vyjel jste si někdy na poznávací cestu?
Nevyjel, ale velmi často jsem ve skupinách, které přijímají zahraniční delegace. Zásadně odmítám cestovat do zahraničí ve chvílích, kdy probíhá jednání sněmovny. Ne proto, že by politická situace byla napjatá, ale proto, že jsem daňovými poplatníky placen za jednání a hlasování, ne za cestování. Odmítl jsem například cestu do Jihoafrické republiky, protože podle mne postrádala smysl.

A kam byste chtěl jet ve zbývajících dvou letech vašeho mandátu?
Velmi by mne zajímala návštěva Slovenska, tu bych rád stihl ještě letos. Obecně mne zajímají země, které prošly podobným vývojem, jako Česká republika. Kde se změnil režim a kde se stali členy Evropské unie. Jejich problémy jsou podobné, jen někdy s jiným řešením a je velice zajímavé, vyměnit si zkušenosti, zda české řešení bylo nejlepší, nebo ne a jak bychom ho mohli napravit.

Jak jste jazykově vybavený?
Domluvím se anglicky a německy.

S jakými osobnostmi jste se v parlamentu setkal?
Zajímavé bylo setkání s velvyslancem USA panem Graberem a nedávné setkání s generálem Oberingem. To jsou osobnosti, které při každé schůzce člověku něco dají. Z českých občanů jsou zajímavé olympijské reprezentantky Martina Sáblíková a Lenka Šmídová, nebo Roman Šebrle. Z umělců Kateřina Brožová a Lucie Vondráčková. Tyto lidi bych při občanském povolání nepotkal. Příjemné je zjištění, že jmenované osobnosti jsou v osobním kontaktu zcela přirození a normální lidé.

Zastavme se u zástupců USA. Dozvěděl jste se od nich něco zajímavého?
Účastnil jsem se s nimi pracovního oběda, společně s dvanácti českými politiky. Informace, které jsme od pánů Grabera a Oberinga dostali, byly samozřejmě jiné, než se zapisují do mezinárodních deklarací. Budou mít zásadní vliv při rozhodování poslanců a senátorů během hlasování o radaru.

Jak se vám poslaneckou práci podařilo sladit s osobním a rodinným životem?
Tato práce člověku zásadně změní život. Poslancem není jen těch osm deset hodin. Lidé se na mne se svými problémy obracejí i při náhodných setkáních venku. V soukromí mne potkala situace, na kterou se nikdo nechystá: rozvod. Věřím, že i tohle těžší období mého života zvládnu a do budoucnosti se dívám s optimismem.

Máte čas na nějaké koníčky?
Moc času nemám. Rád si přečtu knížku, teď právě čtu sérii Mládí v hajzlu, což je skoro příznačné, když se mi blíží třicítka. Nedávno se mi zalíbilo hrát pétanque. Nejraději mám procházky v Neratovicích podél Labe, nebo k památkám v našem regionu, na Kokořínsku. Nabírám zde energii k další práci. Určitě by mne nebavilo prosedět volný den u videa. Sezení mám v práci až až. To bych už teď vážil sto dvacet kilo a na konci mandátu atakoval sto šedesátku.

Zastavují vás i lidé na Mělnicku, kde vás nejvíce znají?
Nestává se mi to desetkrát denně, ale jedinou dvakrát týdně. Není mi to nepříjemné, jsem zástupcem občanů ve sněmovně a buď jim dokážu odpovědět hned, nebo si vezmu kontakt a snažím se jim pomoci později. Překvapuje mne, že se nesetkávám s výčitkami, nebo nadávkami. I v on-line rozhovoru pro Mělnický deník jsem byl připravený na nepříjemné otázky. Čtenáři byli naopak velmi vlídní a stejně vlídní jsou občané, když mne zastaví. Upozorní mne třeba na osobní problém, který jim byl způsoben nějakým právním zněním zákona, zástupci organizací se ptají, zad bych jim mohl pomoci s financováním provozu, činnosti, nebo investiční akce.

Neuvažujete o přesídlení do Prahy?
Poměrně častým zlozvykem politiků, kteří tráví v Praze hodně času, je, že se tam odstěhují natrvalo. Já – byť je to pro někoho nepochopitelné - mám k Neratovicím osobní vztah a nechci ani v budoucnu tohle město opustit.


Pavel Schebesta