Své zálibě se kralupská památkářka věnuje ve volných dnech a po nocích už přes dvacet let.

„Začalo to nápadem, že bych si ráda vypila kafe z vlastního hrníčku," vrací se do minulosti, kdy po několika základních kurzech strávila dva roky na umělecko-řeme-slném učilišti. Studovala dálkově, při mateřské dovolené jezdila do školy i na praxi do keramického studia v Kohoutově.

Aby mohla trénovat i doma, pořídila si hrnčířský kruh. „To si prostě musíte vysedět," říká o zkušenostech, nezbytných pro hladkou práci s hrnčířským kruhem. V úžické dílně má samozřejmě i vypalovací pec, aby svá díla mohla sama dotáhnout až do cíle.

Nejraději má keramické brouky a zakázkové práce. „Baví mě, když někdo nastíní myšlenku a začnu ji rozvíjet. A pak převádět z hlavy rovnou do hlíny, návrhy si předem nemaluju," vysvětluje Jana Bendová, která se věnuje rovněž restaurování dobové keramiky a kachlových kamen.

S dějinami keramiky se ráda seznámila, na jejich odkazy ale nenavazuje, raději hledá svou cestu. Výjimkou je habánská keramika, pocházející z jižní Moravy a Slovenska, která ji nadchla v době, kdy jako učedník zkoušela malbu do syrové glazury.

Lákají ji i další řemesla. „Před pár týdny jsem si zkusila fouknout do sklářské píšťaly, byl to úžasný zážitek," vypráví, že se jako malá chtěla stát právě sklářem. „Ráda jsem si to vyzkoušela, ale musím přiznat, že jsem se cítila nemotorná a pomalá, stejně jako kdysi u začátků s keramikou," dodává.

S hlínou se pojí i její dávný sen, pustit se do sochařské práce. „Moc se na to už dlouho těším, ale všechno má svůj čas," říká Jana Bendová, který už napsala Ježíškovi, zda by jí mohl nadělit sochařský kurz.

Ve volném čase ráda hraje volejbal, kterému se dříve věnovala závodně. „Teď chodím v Kralupech nad Vltavou pinkat za neregistrované," dodává Jana Bendová.