Jaroslavu Pešičkovi bylo padesát, když u něj jeho praktický lékař v rámci běžného interního vyšetření zjistil diabetes II. typu. „Byla to pro mě překvapující zpráva, protože jsem na sobě nepociťoval žádné příznaky této nemoci," řekl. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že se s cukrovkou léčila jeho maminka, lékařská diagnóza ho nezastihla úplně nepřipraveného. „Jsem přesvědčený, že diabetes je dědičná nemoc. Má ji i můj mladší bratr," doplnil.

Vzhledem k tomu, že byl Jaroslav Pešička zvyklý na různá lékařská omezení z důvodu ischemické choroby srdce, nebral svou novou nemoc jako tragédii. Jediné, čeho se obával, bylo špatné hojení ran. „Matce se jakákoliv poranění hojila obtížně. Trochu jsem se proto bál, že se stejná situace bude opakovat i u mě. Naštěstí se nic takového zatím neprojevilo," oddychl si.

Dnes sedmdesátník Jaroslav Pešička prošel všemi fázemi léčby cukrovky. Začínal s pouhou dietou, aby později přešel na léčbu léky. Ty však postupně přestávaly účinkovat, a tak lékař po zhruba patnácti letech rozhodl, že je nejvyšší čas, aby si jeho pacient začal píchat inzulin. „Zpočátku jsem k tomu neměl zrovna důvěru, hlavně kvůli samotné aplikaci inzulinu. Nicméně moje obavy se ukázaly jako zbytečné," připomněl želízský občan.

Pomohl mu i jeho ošetřující lékař Jiří Březina, který působí v Metabolickém centru v Mělníku. „Všichni moji pacienti léčení inzulinem jsou vybavení jednorázovými přednaplněnými pery, které minimalizují chyby v aplikaci, zaručují přesnou dávku a zlepšují kvalitu života s jehlou," vysvětlil lékař. „Prvotní odmítání této léčby je tak dnes naprosto neopodstatněné. Pacient, který začne s aplikací včas, zlepší svou kompenzaci a zároveň zbrzdí rozvoj případných chronických komplikací," doplnil.

Ty se přitom nevyhnuly ani Jaroslavu Pešičkovi. V době, kdy ještě bral humánní analoga místo modernějších inzulinových, totiž zažíval nepříjemné hypoglykemické záchvaty. „Objevovaly se zejména v noci nebo při zvýšené námaze. Jednou mi musela manželka dokonce zavolat záchranku," popsal čilý sedmdesátník a dodal, že dnes už žádné komplikace spojené s léčbou diabetu nemá.

Jaroslav Pešička musel po diagnóze mírně upravit také svůj životní styl, nešlo však o žádné razantní změny. „Zvolnil jsem své volnočasové aktivity, v jídle jsem omezil živočišné tuky a sladkosti a začal jsem jíst víc zeleniny. Také jsem si stravu rozdělil na víc částí a vždycky u sebe mám hroznový cukr, alespoň kousek jídla a nějaké pití," uzavřel.