Paní Marie žije sama, má desetiletého syna a osmiletou dceru. Otec výživné neplatí. Dodnes s hrůzou vzpomíná na své rozpaky, jak se před pár lety blížily Vánoce. Kde vzít na dárky, když žije z podpory? Odpověď nabídla reklama v televizi. Výhodné půjčky nabízí hned několik firem…

„Kde jste zaměstnaná, potřebujeme potvrzení o vašem příjmu,“ řeknou jí u příštího věřitele. Paní Marie je zklamaná. Doma přemýšlí, kdo by mohl pomoci. Klára! Zajde za přítelkyní. „Potřebuji potvrzení o zaměstnání, abych dostala půjčku,“ přiznává. Co by Klára neudělala pro nejlepší kamarádku? Vystaví potvrzení, opatří podpisem a razítkem. „Chtějí ještě výši příjmu,“ řekne zkormouceně Marie. Klára dumá, nakonec píše: 7000 Kč brutto měsíčně.
V rodině Marie, samoživitelky, jsou Vánoce tentokrát opravdu bohaté. Jenže radost netrvá věčně. A pak je třeba poslat první splátku. Chybějí ale peníze.
…a přišel šok

Za dva měsíce přijde už výhrůžný dopis. A dluh narůstá. Až dostane Marie výzvu, aby uhradila 25 000 Kč. „Nezaplatila jsem za půl roku, to je jen dvanáct tisíc!“ rozčiluje se u věřitele. „Zapomínáte na úroky a na sankční poplatky,“ řekne zaměstnanec komisně. A rovnou posílá dluh k soudu. Ten vydává platební rozkaz: Jste povinna uhradit 25 000 korun s úroky plus náklady řízení.

Druhé Vánoce jsou pro Marii smutné. Dárky se nekonají. A před třetími Vánocemi přišla katastrofa: Soud povolil exekuci. Jednoho dne se objevil exekutor a došlo na sepisování věcí. Další rána nenechala na sebe dlouho čekat. Policie zahajuje vyšetřování pro trestný čin úvěrového podvodu. Nakonec stojí Marie před soudem, protože při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje. Dostala 120 hodin obecně prospěšných prací. Vše odpracuje. Do puntíku. Za každé dvě neodpracované hodiny by jinak musela na jeden den do věznice. A počítat už umí. I když nechtěla spáchat nic zlého, znamenalo by to šedesát dnů strávených v kriminále!