Západy slunce, duhu nebo oblaka na snímcích Luboše Šváchy znají čtenáři Deníku z mělnické stránky U nás doma.

A právě kvůli posílání fotek do novin si dokonce před časem koupil svůj první počítač. Má v něm uložených už sto padesát tisíc snímků. A další si archivuje na discích.

„Mám třeba dvacet fotek stejného motýla, žádnou ale mazat nechci, protože je na každé trochu jiný,“ říká Luboš Švácha. Nejraději fotí v přírodě. Nebe, květy, zvířata, skály, vodu… „Známí mi říkají, že jsem blázen. Jsem schopný skoro zastavit provoz, abych mohl vyfotit mraky, které už nikdy nebudou takové, jako v té chvíli,“ vypráví.

Jeho nadšení pro východy a západy slunce je věčné. Stále kolem sebe vidí obrázky, které stojí za to, aby se na nich zastavil čas.

Fotit začal jako šestnáctiletý mládenec. V době, kdy se v Liberci učil malířem pokojů. A u řemesla zůstal.

Na svůj první fotoaparát už si nepamatuje. Vzpomíná ale, že pak následovala celá řada přístrojů na kinofilmy. První digitální foťák dostal před časem od svých dospělých dětí.

Od té doby u sebe má pořád dva fotoaparáty, digitální a na kinofilm. „Digitál je sice šikovný, nedokáže ale zachytit dobře všechny barvy, potíže jsou například s červenou nebo fialovou, ty většinou splývají. Kinofilm je podle mé zkušenosti lepší,“ vysvětluje Luboš Švácha.
S nastavením foťáků si hlavu neláme, raději fotí na automat.

„Nejsem úplně technický typ, i ten notebook jsem si pořídil až ve chvíli, kdy jsem chtěl začít posílat fotky do Deníku, ale jsem rád, že jsem se do toho pustil,“ říká. S notebookem na klíně sedává často v autě na parkovišti na Chloumku, kde je lepší signál, se kterým to prý jinak ve čtvrti za městem není žádná sláva.

Luboš Švácha rád chodí po horách. Samozřejmě s oběma foťáky. Naposledy byli s přítelkyní v Kořenově v Jizerských horách, odkud si domů přivezl asi čtyři sta snímků. Pustil se také do běhání delších tras. A sbírá etikety z pivních lahví.

Luboš Švácha pochází z Cítova, dlouhá léta bydlel ve Štětí, teď je doma na mělnickém Chloumku. Vyučil se malířem pokojů a u řemesla zůstal. Jeho největší zálibou je fotografování, zejména v přírodě. Rád chodí po horách. Sbírá etikety od pivních lahví. Má dospělé děti a je už dokonce i dědečkem