Minulý rok se pokročilá skupinka vydala do Hřenska a delší trasa, větší převýšení a svižnější sportovní tempo výletu plně vyhovovaly všem zúčastněným, kteří oceňují nejen putování po přírodních krásách naší vlasti, ale také nordic walking jako dynamickou sportovní aktivitu. Proto jsme další z těchto výletů zařadili do kalendáře i letos.
Rozhodli jsme se zdolat Ještěd a navíc si užít naučnou stezku Terasy Ještědu. Už v Liberci na nádraží nás uvítalo ideální výletové počasí – ani hic, ani zima, ale hlavně krásně modrá obloha s bílými mraky. Ideální i pro každého fotografa!

Na konečné tramvajové zastávce hned pod Ještědem na nás čekal zbytek naší skupinky, tedy účastníci, kteří se na výlet dopravili autem. Tentokrát jsme totiž kromě Všetatských uvítali také výletníky z Prahy a od Pardubic. Po zkontrolování nastavení správné výšky hůlek všem účastníkům a vysvětlení základů techniky nordic walkingu nově příchozím jsme mohli vyrazit směrem nahoru, do kopce. Cesta lesem a stín nás naštěstí uchránily před slunečními paprsky, a tak jsme zvládli náročný výstup 
v pohodě.

Těsně pod Ještědem jsme si ještě udělali odbočku k Mohyle letců. Tento pomníček zde vznikl na památku letců a konstruktérů letadel, kteří zde tragicky zahynuli při leteckém neštěstí. Na místě jsou zachovány také zbytky trosek letadla. Je to opravdu silný zážitek.

Cestou od pomníčku jsme se pak zdrželi také díky mnohem příjemnějšímu rozptýlení – stejně jako minule v Českém ráji, ani tentokrát jsme se nemohli odtrhnout od rozsáhlých borůvkových keříků, které jsou na Ještědu opravdu všudypřítomné. Borůvky, které na nich rostou, jsou velké a sladké. Naše fialové ruce a jazyky toho ostatně byly jasným důkazem!

Po zdolání posledního, nejprudšího úseku jsme se dostali na asfaltovou cestu, která vede přímo k Ještědu. A bylo po klidu. Možnost využití obou lanovek pro snadné zdolání Ještědu si vybírá svou daň, rázem jsme se proto z důvodu přítomnosti mnoha desítek lidí cítili skoro jako na Václaváku. Navíc mezi chodci kličkovali i cyklisté, motorkáři či automobilisté, takže my, kteří upřednostňujeme spíše ticho a klid přírodních krás, jsme tento pocit vnímali o to více…

Ale nerozhodilo nás to, krásné výhledy do kraje nám to vynahradily. A protože jsme za sebou měli zdolání Ještědu po svých, byli jsme příjemně unavení a vydali jsme se proto do místní restaurace na zasloužený oběd. Mile nás překvapila rychlost a ochota personálu i nabídka jídel, ze které jsme si vybrali k naší spokojenosti opravdu všichni.
Po dobrém obědě jsme se vydali dolů kopcem od stanice kabinkové lanovky ke stanici té sedačkové. Cestou z relativně prudkého kopce nás míjelo hodně rodin na koloběžkách. Ještěd zkrátka žije mnoha atrakcemi!

Ale to už jsme se ocitli na naučné stezce Terasy Ještědu, která nabízí tolik zajímavostí a krásných míst. Vzhledem k tomu, že jsme se vzdálili oběma lanovkám, rázem byl na cestě námi tolik oceňovaný klid, nikde nikdo…

Na začátku naučné stezky jsme si podle ukazatelů všimli, že procházíme místem, kudy vede 15. poledník. Následně se cesta zlomila od chaty Pláně pod Ještědem směrem k první pěkné vyhlídce, odkud je výhled na vesnici Světlá pod Ještědem. V souvislosti s ní je u vyhlídky umístěna informační cedule, která popisuje životní osudy Karolíny Světlé, která zde působila.

Po krátké přestávce jsme vyrazili dál a v lese se osvěžili vodou z pramene studánky Frantina. I toto malebné místo bylo dějištěm jednoho z románů Karolíny Světlé.
Osvěžení nám přišlo vhod, neboť nás čekal výstup do kopce k dalšímu zastavení na trase, k vyhlídce a skalnímu útvaru Červený kámen. Tam bylo opravdu krásně! Protože nám počasí přálo, viděli jsme opravdu do daleka, třeba i na Bezděz či Trosky. Ale nejlepší a nevšední pohled byl na Ještěd. U vyhlídky je malé posezení, tak jsme se usadili ke kratšímu odpočinku a dál se kochali nádherným výhledem do kraje.

Ani se nám odtamtud nechtělo domů, ale protože jsme potřebovali stihnout vlak zpátky do Všetat, nebylo zbytí. Na cestě nás čekal poslední krásný skalní útvar, Kamenná vrata. Je to skála s velkým otvorem, který vznikl postupným zvětráváním. Díky tomu opravdu vznikla vrata s průhledem skrz skálu. Ačkoliv bychom již měli začít trochu spěchat na vlak, nedokázali jsme se udržet a i na tomto místě jsme se rozprchli do všudypřítomného borůvčí.

Od Kamenných vrat už vedla cesta zpět vesměs z kopce. Na tramvajové zastávce jsme byli včas a na vlakovém nádraží nám ještě zbylo dost času na nezbytnou kávičku a dortík.

Výlet se tedy po všech stránkách vydařil. Počasí nám přálo a opět se sešla super parta podobně sportovně naladěných přátel. Kromě užívání si pohybu na čerstvém vzduchu a příjemné únavy po zdolání náročnější trasy nám bylo odměnou i seznámení se s dalšími prima lidmi a probírání všech možných i nepublikovatelných témat.
Jsem ráda, že i tentokrát jsme si výlet všichni ve zdraví a dobré náladě užili a mnohdy se dokonce nemohli přestat smát. I to k nordic walkingu patří!

Jitka Hadová
www.nwproradost.cz