Pětašedesátiletý inženýr a člen jedné z komisí UNICEF přijel do domova seniorů Dům Kněžny Emmy už podruhé, aby místním klientům ukázal, jak si vyrobit vlastní krychlový kaleidoskop.

Při své první návštěvě před dvěma lety dokonce na ukázku přivezl historicky první kubický krasohled, který kdy byl vyroben. „Objevil ho dvacetiletý japonský student. Já osobně beru tyto kaleidoskopy jako umění. Jejich prostřednictvím mají lidé možnost vyjádřit své pocity a myšlenky," popsal Sonoda.

Právě proto je podle něho výroba kaleidoskopů vhodná zejména pro handicapované a  děti nebo seniory, kteří mívají s vyjadřováním problémy.

V klubovně domova se sešli místní klienti s dětmi z neratovického nízkoprahového centra, aby si  zkusili vyrobit krasohledy.

Hned na začátku se Takaaki Sonoda účastníkům akce omluvil, že se mu na letišti ztratila zavazadla, a tak má na kaleidoskopy pouze omezené množství materiálu. Přislíbil však, že jakmile se jeho kufry objeví, pošle do Domu Kněžny Emmy několik sad na výrobu kaleidoskopů, aby si je zájemci mohli udělat dodatečně.

Poté rozdal balíčky, které obsahovaly papírové čtverce potažené speciální fólií i několik barevných fólií. Z těch pak děti i senioři s pomocí Sonody a zaměstnanců domova vyráběli krasohledy. Stačila jim k tomu tužka, nůžky, lepidlo, lepicí páska a škrabátko.

„Je to hrozně jednoduché, vyrobit si ho může opravdu každý," popisoval Sonoda. Mluvil sice anglicky, ale díky překladateli, kterého měl s sebou, žádná jazyková bariéra nevznikla.

Takaaki Sonoda, kterého do neratovického Domu Kněžny Emmy přivedla dcera tehdejšího ředitele Jana Roithová, si příjemné odpoledne mezi místními užíval s úsměvem na rtech. Ostatně stejně jako všichni, kdo na akci dorazili.

Ke kaleidoskopům mě přivedla moje maminka

Takaaki Sonoda pracuje jako inženýr. Vymýšlí městská elektrická vozítka, která v Japonsku využívají lidé s omezenou pohyblivostí. Známým se však stal ne pro své znalostmi elektroniky, ale díky tomu, že objíždí celý svět a předvádí, jak se dělají krychlové krasohledy. Lidé ho znají pod přezdívkou Kaleidoskopický misionář.

Co vás ke kaleidoskopům vlastně přivedlo, jaký byl ten první impulz?
Moje maminka. Když už byla opravdu stará, ležela v nemocnici, kde neměla žádné rozptýlení. Navíc trpěla pravidelnou ztrátou paměti, každých 15 minut zapomněla všechno, co se do té doby stalo. Přinesl jsem jí tehdy jeden kaleidoskop, a ona se z něj radovala pořád dokola.

Jak jste se od jednoho krasohledu pro maminku dostal k tomu, že jezdíte po celém světě a učíte lidi, jak si vyrobit vlastní kaleidoskop?
Tenkrát jsem v nemocnici potkal děti s rakovinou, kterým se kaleidoskop moc líbil. Začal jsem s nimi pracovat, a tím to všechno odstartovalo.

Jezdíte tedy do nemocnic a onkologických pracovišť?
Převážně ano. S mými kolegy z univerzity ve Fukuoce jsme vymysleli projekt pro hospice s dětmi, které navštěvujeme a kaleidoskopy s nimi vyrábíme. Je prokázáno, že to má pozitivní zdravotní dopad. Vyrážíme ale i do center s handicapovanými lidmi nebo do domovů seniorů, jako je například tady v Neratovicích.