Mělník/ Devětadvacet středních škol a odborných učilišť se včera představilo školákům z devátých tříd, kteří přemýšlejí o svých budoucích povoláních, na výstavě nazvané Vzdělávání 2008 v mělnickém Masarykově kulturním domě. Ta na stejném místě pokračuje ještě dnes.

Patnáctileté nebo čtrnáctileté děti procházely mezi prezentačními stánky škol nejen z Mělnicka, ale i dalších míst ve středních Čechách nebo Praze. Učitelé, mistři odborného výcviku i sami studenti nebo učňové jim přitom odpovídali na všechny otázky. Školáci přitom měli možnost sledovat přímo na místě například budoucí kadeřnice nebo kosmetičky.

Třicátý stánek měl na výstavě Vzdělávání 2008 mělnický úřad práce. Odbornice z informačního a poradenského střediska pro volbu povolání mládeže tam školákům nabízely cenné rady i seznam všech otevíraných oborů na gymnáziích a středních odborných školách i učilištích.

Zpravodajové Mělnického deníku

Patrik umí s nůžkami kouzlit
Mělník/ Vypadá jako Josef Klír před patnácti lety, napadlo mě, když jsem na pódiu uviděla stříhat vytáhlého klučinu s bílými vlasy rozverně rozházenými do všech stran. Když mi podával ruku, ostýchal se. Měl ji zelenou. Od barvy. Před chvílí totiž na hlavě odvážného mladíka dotvořil extravagantní vlasovou kreaci, na kterou neváhal použít zelený sprej.

Začínající kadeřník Patrik Jakubů přijel včera do mělnického kulturáku na burzu středních škol a učilišť deváťákům předvést, jak obratně si počíná s hřebenem či s kadeřnickými nůžkami. Třetí rok dojíždí do neratovického učiliště, aby se naučil prvotním základům stříhání, mytí, melírování nebo barvení. A evidentně ho to baví. „Baví mě tvořit. Mám nápady a umím si představit, jaký účes by komu slušel. Zatím ale pořád nemám tolik praxe, abych to vždycky uměl na hlavě vytvořit,“ říká sebekriticky Patrik.

Přitom ještě do poslední chvíle, kdy se měl rozhodnout o svém budoucím povolání na základní škole, tápal. „Dlouho jsem nevěděl, co bych chtěl dělat, ale nakonec mi s rozhodnutím pomohla rodinná rada,“ vysvětluje konečné rozhodnutí Patrik. Nyní má svou budoucnost jasnou: být kreativním a úspěšným kadeřníkem. A jen tak se nespokojí s výučním listem. Chce si udělat maturitu a potom dále studovat v zahraničí. „Určitě by se mi líbilo pracovat jako vlasový designér nebo učit české kadeřníky všemu, co bych se naučil v zahraničí. Kdyby to nevyšlo, tak bych chtěl pracovat ve škole třeba jako mistr nebo učit odborné předměty,“ sní o dalších letech mladý kadeřník.

Experimentování se prý nebojí, jeho vlasy už prošly mnoha barevnými variacemi. Do jeho rukou se svěřuje nejen jeho rodina, ale také kamarádi a známí. „Rád jim poradím, ale nikoho do jiného účesu nenutím. Respektuju osobitý vkus každého,“ dodává.
Podle zástupu mladých dívek, které chtěly od Patrika učesat, určitě nebude mít v budoucnu o klientky nouzi. Gabriela Benešová
Romana i Klára chtějí dále studovat
Mělník, Liběchov/ “Jsme hodně venku, na zahradě nebo v přírodě,“ shodují se žákyně Středního odborného učiliště na Boží vodě v Liběchově Romana Oberreiterová a Klára Bošková. Každá z nich se sice věnuje jinému oboru, zahradnictví a květinářství s aranžérstvím k sobě ale mají blízko. Patří mezi jedenáct oborů, která škola dětem nabízí.

Osmnáctiletá Romana z Ovčár je ve třetím, posledním ročníku školy, po letních závěrečných zkouškách, kdy se z ní stane květinářka a aranžérka, ale z Liběchova neodejde. „Chci pokračovat ještě dva roky, abych byla i zahradnice. Pak by možná mohla následovat nástavba v mělnické zahradnické škole, abych měla maturitu,“ plánuje dívka, která už má doma v Ovčárech svou malou dílnu. „Aranžování mě hodně baví,“ říká Romana, která by se časem možná chtěla pustit do i do podnikání.

Také sedmnáctiletá Klára z Mělníka, která se už druhý rok učí zahradnicí, počítá později s nástavbou, aby měla v oboru maturitu. Sní ale o tom, že by pak při zahradnické práci dálkově studovala pedagogickou školu, ráda by se věnovala dětem ve školce. „V devítce jsem byla hodně nemocná a podle toho dopadly i známky, když jsem si pak vybírala učební obor, nejvíce se mi líbila zahradnice, která je pořád venku v přírodě,“ vysvětluje svou cestu do Liběchova. Doma sice zahrádku nemá, ráda ale pěstuje květiny v truhlících, aby měla na dosah něco hezkého a zeleného. Petra Špitálská
Budoucí sestra: Nejvíce jsem se bála píchat lidem injekce
Mělník/ Dnes osmnáctiletá Michaela Preissová už na základní škole toužila po práci mezi lidmi, ve které bude pomáhat ostatním. Proto se rozhodla studovat obor Zdravotnický asistent. Mezi nabídkou škol si vybrala Soukromou střední zdravotnickou školu v Mělníku, kde letos své studium zakončí maturitní zkouškou.

Podle Míši zažije student největší krizi v prvním ročníku. „Alespoň já jsem to tak měla. Pamatuji si, že jsem přemýšlela o tom, že na to prostě nemám,“ vzpomínala studentka. Obor studuje s chutí a nejvíce ji baví, kromě anglického jazyka, který má ráda od dětství, především praktické předměty. „Hlavně praxe při ošetřovatelství,“ řekla Michaela. „Na druhou stranu nejtěžší je teorie tohoto předmětu,“ dodala.

Střední školou nechce, jako většina ostatních studentů z její školy, své vzdělávání ukončit. Chystá se na vyšší odbornou školu, aby z ní byla diplomovaná zdravotní sestra a mohla nastoupit do zaměstnání.

A co se jí dnes vybaví při vzpomínce na dosavadní studia na zdravotnické škole? „Píchání injekcí. Odběry krve nebyly nijak hrozné, to jsme si zkoušeli navzájem se spolužačkami. Ale vědět, že poprvé píchnete injekci do živého člověka, to byl dost stres. Bála jsem se, že někomu ublížím. Potom jsem ale měla radost, a dnes to beru jako samozřejmost,“ uzavřela Michaela Preissová. Viktor Janovský