Skupinu Gradace představuje kapelník Milan Tomeček: "Pak nastala tichá éra, kdy kapela spíš zkoušela, než hrála. Po dvou letech se Gradace přestěhovala a začala zkoušet v sále hospody Srdíčko v Libiši. Z původních členů zůstal jen kapelník Milan Tomeček a bubeník Radek Navrátil. V následujících letech přicházeli i odcházeli další muzikanti, například zpěvaček se během celé éry Gradace vystřídalo sedm. Před dvanácti lety se stálicí u mikrofonu stala Květa Bílková, dnes Tomečková. K zásadnímu zlomu v kapele došlo před třemi lety. Tehdy už známou skupinu doplnila náctiletá rytmická sekce, Vojta D´Artagnan Šípek (bicí) s Tomášem Matějkou (basa). Dále kapelu doplnili kytarista Jirka Suky Soukup a Míla Abík (zpěv, trubka), který před tím v kapele pouze hostoval. Z druhé verze sestavy zůstali v Gradaci Milan Tomeček a Boris Kovářík. Nedávno se do kapely vrátil bývalý člen Jarda Terynek (zpěv, kytara) a od letošní plesové sezony doplnila Gradaci ještě zpěvačka Veronika Ludvíková."

Jak jste tehdy před lety dospěli k názvu Gradace?
To bylo celkem jednoduché. Já prostě nemám rád, když písnička končí stejně, jako začíná, když zábava je od začátku do konce stejná, když na jevišti muzikanti celý ples odstojí nebo nedej bože odsedí. Prostě musí se pořád něco dít a lidé v sále musejí mít pocit, že je stále něco čeká. Když jsme kapelu zakládali, chtěli jsme, aby název byl nejen úderný, aby si ho každý hned zapamatoval, ale aby také něco řekl o filozofii kapely. Název jsme vymysleli hned na první zkoušce, a myslím, že ho měnit nebudeme.


Gradace znamená stupňování, jdete jako kapela stále nahoru?
Kdo by nechtěl jít nahoru? Samozřejmě je to naše přání, někdy se to daří, někdy méně, ale pokud vezmeme vývoj kapely od jejího vzniku až doposud, myslím, že její trend názvu odpovídá. Ale naším cílem není jen, aby šla nahoru kvalita kapely, ale aby gradovala každá její produkce. Playlist, tedy pořadí skladeb, se snažíme přizpůsobit každému plesu, koncertu nebo zábavě tak, abychom co nejlépe vystihli charakter produkce a náladu v sále, která by měla – jak jinak, než gradovat.

Pozvali jste si muzikanty, ne automat, říkáte pořadatelům. Hrajete výhradně živě?
Používání automatů v muzice je téma na zvláštní rozhovor. Ale k vaší otázce. Samozřejmě, že hrajeme živě. To, že hrajeme vše naživo, je také důvod, proč musíme někdy bohužel odmítnout produkci, kterou pořadatelé podmiňují menším počtem muzikantů. Prostě hudební aranže jsou postaveny na celou kapelu a při absenci jakéhokoli nástroje by to nebylo ono. A my chceme posluchačům předkládat vždy muziku tak, jak ji umíme nejlépe. A to dokážeme pouze v plném obsazení Gradace.

Jak často a s jakým nasazením zkoušíte?
My vlastně nezkoušíme. Každý máme své zaměstnání, s výjimkou dvou mlaďasů u rytmiky, kteří ještě studují. Většina z nás má rodinu, takže na zkoušení moc času není. Obzvláště v době plesové sezony. Ale to neznamená, že neobnovujeme repertoár. Každoročně na podzim vyrazíme společně na prodloužený víkend i s aparaturou k našemu kamarádovi na horskou chatu, kde nazkoušíme pár novinek do další sezony. Bývá to obvykle kolem deseti nových skladeb. Musím pochválit celou kapelu, že během soustředění všichni skutečně po celé dny pilně a zodpovědně zkoušejí. Večery jsou samozřejmě také zajímavé, ale to bych zde raději nerozváděl.

Jaký máte repertoár?
Jestliže hrajete na plesech, zábavách, koncertech a dalších akcích různého druhu, tedy je-li vaše oblast působnosti široká, musí být široký i repertoár. Snažíme se tedy sahat do všech žánrových kategorií.

Jak často se objeví nový hit a jak se domlouváte, co do repertoáru doplnit?
Většinou každý z nás navrhne pár písniček, o které by rád náš repertoár obohatil, a ze všech návrhů pak společně vybereme těch deset kandidátů, kteří si zaslouží být zařazeni do našeho repertoáru. Ty pak hned na soustředění nacvičíme.

Hrajete raději české nebo cizí písničky?
V kapele je nás osm, vlastně devět protože máme dvě zpěvačky, které se alternují, a co muzikant, to jiný názor. Je to naše výhoda, že různé názory členů kapely jsou v relativní rovnováze a hlídají, abychom nesklouzli k některému z vyhraněnějších stylů a zůstávali stále univerzální kapelou. Samozřejmě hrajeme více českých písniček, i když je pravda, že u některých až po čase zjistíme, že původně české nejsou. Fond českých originálních písniček je bohatý a hlavně kvalitní. Mám však pocit, že toto je už trochu minulost. Dnes jaksi není kam sáhnout. A přestože rádi hrajeme českou muziku, jestliže nechceme stále lovit v osmdesátých letech a hlouběji, musíme čas od času sáhnout i do zahraniční tvorby. A pokud tak učiníme, většinou zůstáváme u originálního textu, české mutace originálních textů nás moc neoslovují.

Máte tam i nějaký valčík a polku?
Valčíků a polek máme samozřejmě několik, našel by se i nějaký čardáš a podobné vylomeniny. Vždyť máme v kapele dva dechové nástroje a oba dechaři jsou odkojeni dechovkou. To však neznamená, že dechovku bezhlavě prosazujeme na každé akci. Pokud je však vhodná příležitost nějakou písničku v lidovém tónu zahrát, snažíme se, aby i ta lidovka měla úroveň. Ač se to možná někomu nezdá, zahrát dobře lidovku je mnohdy těžší, než zahrát dobře bigbít.

Hrajete i na přání tanečníků?
Jednou z našich hlavních zásad je: Jsme tu pro vás. To znamená, že na přání tanečníků rádi zahrajeme, pokud je písnička samozřejmě v našem repertoáru. Někdy se stává, že pořadatel má přání zahrát určitou skladbu a my ji v repertoáru nemáme. Pokud nám to oznámí s dostatečným časovým předstihem, a my jsme schopni ji nazkoušet, rádi vyhovíme. Několikrát se nám dokonce stalo, že takto narychlo nacvičená písnička zakotvila v našem repertoárovém listě na několik sezon.

Jsou nějaké písničky, které chtějí lidé pokaždé slyšet?
Dříve to byl třeba Jarošovský pivovar nebo Hrobař, dnes Svařák, něco od Kabátů a podobně. Kdo lépe zná naši kapelu, chce třeba zahrát směs písniček z filmu Ať žijí duchové nebo z pohádky Princové jsou na draka. Je zajímavé, že se často stává, že hrajete plesech ve dvou sousedních vesnicích, a každý chce trochu něco jiného. Nebo máme třeba vytipované plesy, kde víme, že se začíná tančit až kolem desáté hodiny, a kdybyste před tím hráli nevím co, dříve na parket prostě nikoho nedostanete…

Vedle pohádkových směsí máte i muzikálové nebo třeba hity od Boney M. Dáte na každé zábavě a bálu všechny, nebo to záleží na náladě v sále?
Snažíme se stále hledat na muzice to nejzajímavější. A to je také jeden z důvodů, proč hrajeme směsi. Vybereme pár známých refrénů nebo částí písniček a snažíme se je za sebe logicky jak z hlediska harmonie, tak z hlediska rytmu navazovat. Nemám rád takové ty komerční směsi, se kterými si aranžer nedá žádnou práci a jenom nasází jednu písničku za druhou a završí to tím, že všechny dá do stejného rytmu,, aby se na to dobře tancovalo. Touto cestou my nejdeme, a proto žádná ze směsí, které hrajeme, není převzatá, všechny jsou originální z naší tvůrčí dílny.

Vaším mottem je, Kde je Gradace, tam je legrace. Co to znamená?
Ten slogan má svoji historii. Řekl to kdysi majitel jednoho kulturního zařízení, kde jsme nějakou dobu také zkoušeli. Nám se to tak líbilo, že jsme to začali spíš jako vtip používat, a pak jsme zjistili, že je to vlastně pravda. Počínaje náladou v šatně, naši kamarádi, kteří s námi čas od času šatnu sdílejí a mají srovnání s náladou v šatnách jiných kapel, jen potvrzují, že u nás je prostě sranda, přes náladu na jevišti, protože když vás něco baví, je to znát, až po zábavu v sále. Pro muzikanta není nic krásnějšího, než když za vámi po plese přijde pořadatel nebo prostě někdo z návštěvníků a sdělí vám, že se dobře pobavil.

Členem kapely je také zpěvačka. Některé kapely se tomu brání, že prý žena v kapele znamená potíže. Jak je to u vás?
My máme dokonce dvě zpěvačky. Takže dvojnásobné potíže? No, já myslím, že potížím, daným osobními vztahy, se nevyhne žádná kapela, a to bez ohledu na to, zda tam je, nebo není žena. Stačí v kapele jeden… a celá kapela jde na jeviště bez nálady. A ono se to většinou pozná. V Gradaci hraji už skoro dvacet let a za tu dobu jsem pochopil, že je pro mne daleko důležitější dobrá parta průměrných muzikantů, než pár hudebních géniů, kteří se na jevišti na sebe ani nepodívají a po produkci pouze nastaví dlaň.

Kde a jak často hrajete?
Je to různé. Vzhledem k tomu, že jsme poměrně velká kapela, hlavní těžiště naší produkce je v době plesové sezony, od ledna do března, kdy se někdy hraje i pátek, sobota, mimo sezonu je samozřejmě hraní méně. Ale nám to takto vyhovuje, hrát celý rok dvakrát týdně by bylo ubíjející a asi by nás to brzy přestalo bavit.

Jak zvládáte hraní v pátek a pak hned zase v sobotu?
Dvojáky jsou nejvíce náročné pro zpěváky. Proto máme také dvě zpěvačky, které se střídají. Jedna jde zpívat v pátek, jedna v sobotu… Letos se k nám vrátil Jarda Terynek, který rovněž zpívá, a uleví tak druhému našemu zpěvákovi Mílovi Abíkovi, takže i dvojáky se dají celkem v pohodě zvládnout.

A co na takové nasazení vaše rodiny?
Nechci mluvit za ostatní muzikanty, ale každý z nás hrál už zamlada, takže jejich partneři, kterým říkáme příslušenství kapely, věděli, do čeho jdou. Já jsem to vyřešil tím, že jsem si vzal naší zpěvačku. Takže mi teď mluví do rodiny i do kapely…