Narodil se v roce 1944 v Mělníku. Celý svůj život prožil v nedalekém Skuhrově v domě, který patřil jeho rodině již od roku 1750 a k němuž patřilo i čtyřhektarové hospodářství. Jako dítě zde žil se svými rodiči, dvěma mladšími sestrami a dědečkem. Velký vliv na něho ale měli také prarodiče, u kterých často trávil prázdniny.

Po absolvování základní školy studoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku, kterou úspěšně dokončil v roce 1962. Poté nastoupil jako projektant do Okresního stavebního podniku, kde působil úctyhodných 30 let. Po jeho zániku vykonával stejnou pozici ve firmě Fryč a spol.

Jeho velkou životní lásku – fotografování v něm vyvolal jeho profesor. „V roce 1964 jsem dostal darem fotoaparát na kinofilm a pokoušel se fotografovat. Fotografie mi vyvolával Oldřich Vychodil, který měl ateliér ve Svatováclavské ulici. Jednou jsem své výtvory ukázal svému bývalému profesoru z průmyslovky Vebrovi, který byl nejen znalec architektury, ale také vynikající fotograf. Snímky si prohlédl, vzdychl a řekl: ,Karle, s tím musíte něco udělat.' Opatřil mi zvětšovací přístroj, vyvolávací tanky, leštičku a doma jsem si zařídil fotokomoru,“ vzpomíná na své začátky Karel Lojka.

Své řemeslo skutečně ovládá. Není tudíž žádným překvapením, že mu před časem vyšla také kniha s názvem Mělník na starých fotografiích 1970-1989. Na konci loňského roku pak vydal také nový nástěnný kalendář – Zmizelý Mělník.

Karla Lojku ale těší i další činnosti. Třeba sběratelství a restaurování antikvárních předmětů. S velkou oblibou rovněž cestuje. „V mládí jsem moc cestovat nemohl, neměl jsem k tomu dost prostředků, ani možností v rozděleném světě. Už v dětství jsem si ale vytyčil pár zemí, které bych chtěl jednou uvidět. Dlouho se to zdálo být pouhou utopií, ale nakonec sem všechny vysněné cíle navštívil a dokonce je mnohonásobně překročil,“ raduje se.