V posledních letech, kdy na běžkách na začátku léta s dalšími závodníky obíhá náměstí, tak stála pokaždé na stupních vítězů. A to přitom stihla přivést na svět dvě děti.
„Do jiného stavu jsem přišla až po závodech a Filípek i Dorotka se narodili na začátku jara, takže jsem pokaždé další rok zase stihla,“ říká třiatřicetiletá učitelka angličtiny Katka Švihlová z Mělníka, která tentokrát běhala za tým hokejových reprezentantů.
S manželem a kamarády prý převleky předem neřeší. Většinou na ně myslí až dva týdny před závodem. V minulých letech byli například za mravence, indiány, nevěsty nebo mafiány. „Protože už nemáme moc času, hledáme snadné řešení, například u nevěst nám stačily staré záclony,“ vypráví Katka Švihlová.
close
zoom_in
Na kočičích hlavách mělnického náměstí běhá skoro celá rodina Švihlových. Filípek, kterému je tři a půl roku, závodil už loni. A stejně jako maminka vyhrál. Dorotka, která před dvěma měsíci slavila první narozeniny, zatím jen fandí.
Sport je asi hlavní zálibou Katky Švihlové. Běhá, hraje volejbal, teď začíná s jógou. „Dříve jsem se rekreačním sportům věnovala více, teď když máme malé děti, to nebývá snadné. Čas bych si našla, ale nemám hlídání. Manžel se vrací z práce až večer a pak se musíme dohodnout, kdo vyrazí za sportem,“ říká.
Na běžkách v zimě jezdí ráda. Jako trénink na Mělnickou jizerskou padesátku to prý ale není nic platné. „Na sněhu je to úplně jiné. Dlažební kostky hodně kloužou a nepomůže žádná technika,“ vysvětluje. Závodníci mají podle ní různé vynálezy, jak klouzání alespoň omezit. „My si lepíme na skluznici kobercové pásky s hrubým povrchem, které se dávaly dříve místo lišt. Zatím se dají sehnat.“
Při závodech je podle ní podstatné vypít rychle pivo. Dámy do sebe totiž musejí po každém ze tří kol hodit na pivní zastávce třetinku.
Katka Švihlová má sice raději víno, ale pivo neodmítá. „Akorát si ho míchám na německý způsob s limonádou, v hospodě s točenou a když si dojdeme do džbánku, dávám si do něj doma šťávu,“ přiznává.
Mělnickou jizerskou padesátku bere jako zábavu. A vyhrává. I když letos si prý běžela pro stříbro. „Závodnice, která byla přede mnou, nevěděla, že po závěrečném hodu tenisákem na sněhuláka musí ještě doběhnout do cíle. Jak chvilku zaváhala, předstihla jsem jí,“ říká o posledních sekundách finálového běhu žen na sedmnáctém ročníku veselého závodu.
