Na sklonku března byl v místní restauraci U Kohouta založen Spolek pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech nad Vltavou.

Spolu s místními nadšenci u toho byli i vnuk spisovatele Richard Hašek, předseda Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška, a pravnuk Martin Hašek, hostinský z Lipnice nad Sázavou. Oba se stali čestnými předsedy kralupského spolku.

Jaroslav Hašek se znal s kralupským drogistou Janem Vaňkem z časů první světové války, kdy byl Jan Vaněk účetním šikovatele v rakousko-uherské armádě. A spisovatel mu prý tehdy pomáhal v kanceláři. Později na něho ve svém románu, přeloženém do osmapadesáti cizích jazyků, nezapomněl.

Za založením Spolku pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech nad Vltavou stojí čtveřice místních kamarádů, kteří si říkají G4 – Urquell kluci z Kralup.
Patří mezi ně i Kamil Hainc, podle kterého by bronzová socha Josefa Švejka měla sedět na lavičce se psem, nejlépe stájovým pinčem u nohou.
Umístěna má být na pěší zóně u Palackého náměstí, nedaleko místní spořitelny.

Kralupská socha Josefa Švejka bude první v Česku. Slováci, Rusové nebo Poláci přitom už Švejkovu sochu dávno mají.

Kdo více proslavil město Kralupy nad Vltavou? Známý malíř Jiří Kars, který získal v Paříži titul Rytíř Čestné legie, nebo nositel Nobelovy ceny za literaturu básník Jaroslav Seifert? Možná to byl právě  drogista Jan Vaněk, který byl předobrazem k Haškovu vojáku Švejkovi.

O to, aby měl dobrý voják Švejk ve městě sochu, se snaží členové Spolku pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech, který byl založen před třemi dny v místní restauraci U Kohouta. Byli u toho nejen Haškův vnuk Richard Hašek a pravnuk Martin Hašek, ale také Vaňkova vnučka Marcela Fialová, která bydlí v Kralupech, a pravnučka Romana Latková.

Cílem záměru, v jehož cíli má stát na pěší zóně u Palackého náměstí Švejkova socha, je podpořit kralupský patriotismus a zatraktivnit město pro návštěvníky.

Protiválečný humoristický román Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk za světové války je nejpřekládanější českou knihou všech dob. A patří do dvacítky nejvýznačnějších knih světové literatury. Kralupy jsou v románu sedmkrát zmíněny. Nejznámější větou je: „Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup." Ta se objevuje i v klasickém filmovém zpracování románu. Díky překladům do desítek cizích jazyků tak bylo rozšířeno povědomí o Kralupech po celém světě!

Literární postava šikovatele Vaňka byla inspirována skutečnou osobou, kralupským drogistou Janem Vaňkem. Připomínat by to měla i pamětní deska u Švejkovy sochy s mottem – Josef Švejk, válečný veterán, čekající na kralupského drogistu Vaňka…

Dosud bylo ve světě odhaleno třináct soch Josefa Švejka. V Česku však dosud žádná. Kralupy by tak měly svůj primát.

Vaňkova kralupská drogerie byla původně lékárnou, kterou vlastnil až do roku 1913 Jaroslav Pacovský. Dům pak koupil drogista Jan Vaněk, rodák z pražského Žižkova, který byl po vyučení praktikantem v kralupské drogerii Josefa Kysely. Když si rok před první světovou válkou koupil na náměstí dům číslo 95, začal podnikat. Jako šestadvacetiletý musel narukovat do c. k. armády. Existuje záznam o jeho údělu vojáka v Karpatech, později byl ve sběrném táboře v Mostu nad Litavou nedaleko Vídně v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy. A právě tam se v roce 1915 seznámil jako účetní šikovatel s Jaroslavem Haškem. Bylo to patrně významné setkání, protože pozdější autor na něho ve svém románu nezapomněl.

Války se účastnilo 32 zemí, 1,5 miliardy lidí. Zemřelo jich přes 8,5 milionu. Z kralupského regionu narukovalo na fontu sedm tisíc mužů. Šikovatel Vaněk měl větší štěstí než 841 vojáků z tehdejšího kralupského okresu, kteří položili za mocnářství své životy. Válku sice přežil, ale v roce 1927, jako devěta
třicetiletý, zemřel. Ve stejném věku jako Hašek. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ale před několika lety byl jeho hrob přemístěn do Kralup.

Že je v Kralupech haškovské téma stále živé, dokládá i dva roky stará vzpomínka, kdy do města přijel na apríla Josef Švejk. Vlakem. Za svým přítelem, drogistou Josefem Vaňkem. V restauraci U Kohouta ho jako významnou celebritu vítal i starosta města Petr Holeček, který připomněl, že je Josef Švejk mezinárodně uznávanou osobností, která charakterizuje českou národní mentalitu. Odhalil také malou pamětní desku ve vstupní pasáži restaurace, kterou návštěvníci nenechávají bez povšimnutí. Švejka tam při jeho fiktivní návštěvě nejdříve uctili jeho oblíbenou laskominou, chlebem s husími škvarky, a pak přišla na stůl další jídla, známá z proslulého románu. Setkání se Švejkem se po rovné stovce let vydařilo.

A už tehdy přišla na svět myšlenka uspořádat v Kralupech veřejnou sbírku na sochu dobrého vojáka Švejka. Měla by trvat delší dobu, aby bylo konečné dílo opravdu reprezentativní – i proto, že bude v celém Česku úplně první. 

AUTOR: Jiří Herain