„Zjistil jsem, že strávím večer třeba pět hodin hledáním v podkladech, a pak z toho složím odstavec o pěti řádcích," vysvětluje. Přesto ho ale práce kronikáře, na kterou si dělal i kurz, hodně baví.

Je na tom přitom stejně jako jeho předchůdci. Jeho pátrání v archivu, kam mu přivezli na rudlíku dvaadvacet svazků kronik, odhalilo, že skoro všichni mělničtí kronikáři museli zapisovat do kronik zpětně.

Povinnost vesnic a měst vést si kroniky platí podle Masarykova zákona už od dvacátého roku minulého století. Mělník ji ale naplnil až o osmatřicet let později. Tehdejší kronikář se musel vrátit do válečných let a dále navázat.

Martin Klihavec se při hledání zmínek o svých předchůdcích obrátil i na místní pamětníky. Některým z nich se žádné jméno nevybavilo, další se shodli na jediném – Jiří Rác. „V četných kronikách jsou záznamy, že byly sepsány podle Rácových podkladů. Domníval jsem se, že je přímým autorem pouze kroniky ze sedmašedesátého, ale mýlil jsem se," vypráví Martin Klihavec.

Mělnické kroniky byly do čtyřiašedesátého roku psány ručně, pak přišla doba psacích strojů a později i počítačů. Záhadou byla právě kronika ze sedmašedesátého, psaná dokonalou úpravou na počítači. „Nakonec jsem zjistil, že kronika z toho roku vůbec nebyla napsána, sestavil ji nedávno mělnický archivář, který našel spoustu podkladů připravených právě Jiřím Rácem," říká o luštění hádanky Martin Klihavec.

Mělnickou kroniku teď bude psát na počítači. A obrázky, plakátky a další materiály po naskenování přiloží k textu. „Kroniky lze i dnes psát ručně, nesmíte tam ale nic vkládat ani lepit. Je to pochopitelné, ve starších kronikách jsou nalepené fotky a lepidlo dokáže po letech znehodnotit i tři stránky pod fotkou," vysvětluje kronikář.
Navíc bude mít Mělník kroniky ve dvou verzích. Po deseti letech totiž musejí obce předat své kroniky do archivu, pak je ale samy nemají. „Budeme dávat do archivu kroniku hned, druhou, shodnou budeme mít na radnici," dodává Martin Klihavec.

V kronice letošního roku by se mohly objevit i snímky, jejichž autory jsou místní lidé. Jde o záběry z červnových povodní. „Spousta lidí má zajímavé fotky, nesouhlasím s tím, že by šlo o povodňové turisty, kteří jsou jen zvědaví a překážejí. Vidět totiž velkou vodu a její následky na vlastní oči může v lidech probudit solidaritu," domnívá se kronikář, který Mělničany vyzval, aby do 29. června zasílali své snímky z povodní. Dva nejlepší se objeví v městském měsíčníku a zřejmě i v kronice.