Už jako malá měla ráda zvířata, především psy. Doma žádného mít nemohla, zvířat si ale užívala u babičky na venkově, kam ráda jezdila. „Říkala jsem si, že až budu dospělá, určitě pejska mít budu," vzpomíná na své dětství Radka Srbová.

A sen se jí splnil. „Jako první mi do života vstoupil labradorský retrívr jménem Harwey. Neměla jsem s ním žádné velké ambice, ale chtěla jsem, aby mě poslouchal, a tak jsme začali chodit na cvičák do Psí školy MIMI ve Velkém Borku,“ vypráví.

Průvod je pěknou podívanou. Cestu městem mívá volnou, náročnější je to ale v centru, kde jsou davy lidí. Snímek pochází z jednoho z předchozích ročníků slavností.
Nebezpečí v průvodu na vinobraní? Bloudící kůň Karla IV. byl mezi davy neklidný

Harwey měl ale jako štěně poměrně vážné zdravotní problémy s vazy na zadních nohách, a tak to vypadalo to, že jejich společná sportovní kariéra je u konce. „Máloco mě odradí od mého cíle, takže jsme pokračovali ve výcviku. Časem se ukázalo, že pohyb je pro něho tím nejlepším lékem,“ vysvětluje Radka Srbová.

Dvojice se řadu let věnovala sportovní kynologii, Harwey složil několik zkoušek ze stopování, poslušnosti, obrany a nakonec i canisterapeutickou zkoušku.

Spojení práce s koníčkem

Po škole začala pracovat na mělnickém městském úřadě, na odboru sociálních věcí a zdravotnictví. „Jako sociální pracovnice jsem pomáhala potřebným, už v té době jsem spolupracovala s městskou policií a řešila s ní problematické situace s našimi klienty, kteří byli v hmotné nouzi. Ani jsem nečekala, že právě k této organizaci bude směřovat můj další profesní život," říká s tím, že tehdy začali s Harwoušem chodit se strážníky na besedy do školek a škol.

Po nějakém čase dávky pomoci v hmotné nouzi přecházely z města pod úřad práce a Radka Srbová stála před rozhodnutím, co bude dál. „Shodou okolností v té době odcházela jedna zaměstnankyně městské policie do důchodu. Několik let jsem tam vykonávala práci operačního strážníka a zároveň jsem občas zabrousila do preventivních vod. Až jsem se nakonec přesunula do dopravně preventivní skupiny úplně,“ vysvětluje.

Ilustrační foto
Kluk v autě rodičů ujížděl v noci policistům. Zastavil ho až strom u silnice

Když Harwey odešel, rozhodla se pořídit si border kolii. „Mannyho mám dva roky. O border koliích se říká, že jsou strašně chytré. Pod to bych se podepsala. Stejně dobře jako se učí ty správné a potřebné cviky, se naučí hromadu mnou nechtěných věcí," směje se Radka Srbová.

S Máňou, jak pejskovi doma říkají, se věnují sportovní kynologii v Psí škole MIMI u Věry Hlaváčkové. „Také jsme stále na začátku trénování tance se psem, takzvaného dogdancingu, který cvičíme v Lysé nad Labem.“

Aby se práce se psem vyplácela, je časově dosti náročná. Na cvičák dochází dvojice dvakrát týdně a na tanec každé za dva týdny. Tím ale trénink nekončí. „Jasně, vedení a odborné rady jsou důležité, ale to nejdůležitější je cvičení doma. Řekla bych, že není den, kdy si s Máňou něco nevyzkoušíme," říká majitelka pejska. Nemusí přitom jít o hodinový trénink, ale třeba jen o pár minut.

Máňa se strážníky mezi dětmi

Z Máni se tak stala výborná interaktivní výuková pomůcka. „S kolegou Martinem Motákem, se kterým hodně spolupracuji, takže jsme už dávno sehraná dvojka, jsme Mannyho zapojili do besedy na téma: Chováme se správně k pejskům. To už měl Manny složené canisterapeutické zkoušky. Přednáška slouží hlavně menším dětem. Zábavnou formou s nimi probereme například, co dělat, když si chtějí pohladit cizího psa nebo když k nim přiběhne cizí pes a nikdo okolo není, jak se chovat k pejskům za plotem a k čemu všemu se pejskové dají využít," dodává Radka Srbová, kterou těší, když s Máňou dokážou rozdávat radost a vykouzlit úsměvy nejen na tvářích dětí, ale i dospělých a seniorů.