Na louce nedaleko lobkovického hřbitova už brzy zahájí provoz první lesní mateřská škola v mělnickém regionu. S nápadem na vznik tohoto u nás stále ještě nepříliš rozšířeného předškolního zařízení přišla Hanka Ježková, maminka dvou malých synů Jirky a Ondry.

„Jsem koordinátorkou a iniciátorkou projektu," netajila se svou úlohou v celém projektu, který vzniká pod hlavičkou občanského sdružení Dubínek. „Poprvé jsem se o existenci lesních školek dozvěděla před osmi lety, tehdy jsem viděla  reportáž z Německa. Hned se mi to zalíbilo a ačkoliv jsem v té době ještě vlastní děti neměla, okamžitě jsem věděla, že bych něco takového pro své budoucí potomky chtěla," popsala začátky svého rozhodnutí pustit se do  založení vlastní lesní školky.

Na několik následujících let nechala toto rozhodnutí spát, dokud nepřišel čas jednat. „Problém byl a bohužel stále ještě je v legislativě," povzdychla si Ježková. „Sice už bylo schváleno, že je možné zažádat o akreditaci lesních školek, nicméně pro to dosud nejsou připravené zákonné podmínky, což může trvat až tři roky. Nemůžeme proto čerpat příspěvek na platy pedagogů," popsala největší negativum celého projektu.

V praxi to znamená, že celý provoz budou muset hradit rodiče, kteří budou chtít své dítě do školky přihlásit. Pokud tedy nedojde k dohodě s městem, které by na platy pedagogů mohlo přispívat z vlastní vůle. „Například v Brandýse to tak je, rodiče díky tomu platí měsíčně asi o třetinu nižší částku, než kdyby museli všechno hradit ze svého," poznamenala Hanka Ježková, která se na jednání s vedením Neratovic teprve chystá.

Lesní mateřská škola Dubínek by přitom měla své brány otevřít už v listopadu. Zatím pouze na dopolední provoz. „Bude záležet na zájmu rodičů, ale počítáme s tím, že začátkem příštího roku, nejpozději příští září bychom už fungovali standardně po celý den," uvedla koordinátorka projektu.

Největší rozdíl mezi klasickou obecní či soukromou školkou a lesní mateřskou školou spatřuje Hanka Ježková v tom, že jsou děti většinu času venku v přírodě, kde budou mít dostatek pohybu.

„V druhé polovině října začneme stavět mongolskou jurtu. Je to takový obrovský stan s vyvýšenou dřevěnou podlahou, má 50 metrů čtverečních. Město nám přispělo na nákup kamen, takže budeme mít v čem topit. Budeme tu mít barely na pitnou vodu, jídlo budeme dovážet nejspíš z místního gymnázia, které je vyhlášené zdravou a chutnou stravou. Nebo možná z jedné specializované jídelny v Brandýse, to je zatím v jednání. Záleží také, jak se k tomu postaví rodiče," upozornila na to, že názor rodičů bude pro konečné rozhodnutí důležitý.

Děti se budou v lesní školce učit stejně jako v jakékoliv jiné podle rámcového vzdělávacího programu. K tomu ale budou trávit mnohem více času na čerstvém vzduchu a také budou chodit na nejrůznější exkurze.

„Chceme chodit do města, zajít se podívat třeba na úřad nebo do výrobních podniků, aby děti na vlastní oči viděly, jak takové instituce a firmy fungují. Nebo zajdeme do knihovny, aby se naučily půjčovat si knížky, z kterých si pak budou společně s našimi pedagožkami číst," popsala Hanka Ježková. Ta se chce navíc co nejdříve převtělit z role koordinátorky v roli „pouhého" rodiče. Doufá přitom, že by se jí to mohlo podařit do dvou let.