Dveře květinových prodejen na Mělnicku se v současné době netrhnou. Všude jsou spousty ozdobných věnečků z chvojí, chryzantémy všech barev nebo ozdobené mísy.

Většina lidí se totiž chystá dnes a zítra, kdy se slaví Památka zesnulých, pěkně ozdobit hroby svých blízkých a zapálit jim svíčky.

Nejžádanější jsou podle Ivety Krajníkové z vazárny České zahradnické akademie v Mělníku už několik let dušičkové věnečky nebo ozdobné mísy laděné dočervena zdobené přírodními materiály, jako jsou například borové šišky, lesklá mahonie nebo bodláky.

„Používáme hlavně to, co se pěstuje na českých zahrádkách nebo se najde v lese. Ale bez exotických materiálů se samozřejmě neobejdeme," vysvětluje aranžérka a dodává, že dušičkový věneček může místo posledního odpočinku krášlit klidně až do Vánoc. „Nesmí ovšem pořád pršet, jinak by barvy mohly vyblednout. Zelený základ věnečků je dost trvanlivý a zdobené mísy zase udržuje dlouhou dobu pěkné vlhký oasis, do něhož se větvičky a přízdoba vpichují," vysvětluje Ivana Krajníková. Pod jejíma rukama se takový dušičkový věneček rodí zhruba hodinu až hodinu a půl.

Záleží prý hlavně na tom, jaký zrovna používá materiál. „Více práce nám dá, když základ tvoříme jen ze stříbrného smrku, který se na slaměný korpus hůře motá a navíc píchá. Takže na práci je vždy lepší kombinace stříbrného smrku a zeravu, smrček je ovšem mnohem trvanlivější," připomíná aranžérka.
Mnoho dušičkových dekorací, které nabízí školní květinka, pochází z rukou studentů školy. Především třeťáků a čtvrťáků. Nižší ročníky se podle učitele odborného výcviku Martina Janušky učí hlavně zvládat základy.

„Studenti prvního ročníku by měli bez problému umět uvázat zelený korpus bez přízdoby, ti zručnější už i aranžují. Nejdůležitější je, aby se v prvním ročníku naučili základ věnečku vytvořit tak, aby nebyl vidět drát a podložka, na kterou se chvojí váže. Jsou to věci, které by neměl zákazník v žádném případě vidět," popisuje učitel, s nímž se studenti setkávají při praxi ve vazárně.

Budoucí aranžéři, kterým jde práce od ruky, mohou pracovat i s dražší jedlí, kterou škola dováží většinou z Rakouska. Profesionálky z vazárny na ně přitom dohlížejí. „Ve škole naši práci ověřovali tak, že věnec vzali a hodili ho na zem. Jakmile se z něj něco uvolnilo, museli jsme ho rozdělat a začít znovu," vzpomíná na svá školní léta Ivana Krajníková.

Lidé si v květinové prodejně často objednávají dušičkovou vazbu na přání.

„Někdo chce vysloveně přírodní přízdobu, jiný zase naopak výraznější barvy. Někdo ale nemá žádnou představu, takže řekne velikost, přibližnou cenu a nechá to na nás," říká Markéta Svobodová 
z květinové prodejny České zahradnické akademie v Mělníku.