„Lidé často zaměňují pobytovou službu v azylovém domě s ambulantní službou v noclehárně. Tyto dvě služby jsou ale velice rozdílné," upozornila na jednu z častých chyb, s nimiž se setkává, sociální pracovnice Iva Opalecká.

Polopravd a nepřesností se přitom podle ní i její kolegyně Petry Procházkové mezi lidmi šíří více než dost. Na jejich základě pak mnoh-dy vzniká neoprávněná kritika sociální sféry, která přitom není založena na faktech, ale pouze na všeobecně rozšířených mýtech.

Čtyři druhy služeb

V rámci Služeb prevence města Mělníka poskytují sociální pracovníci čtyři druhy registrovaných služeb – ubytování a s ním související služby v azylovém domě pro jednotlivce, rodiny a matky s dětmi; noclehárnu pro muže a ženy; sociálně právní poradnu a nízkoprahové centrum pro děti a mládež, které se znovu otevřelo na začátku dubna. V azylovém domě navíc mo-hou příchozí absolvovat růz-né druhy terapií, například ergoterapii, arteterapii, pracovní terapii, terapii vařením či preventivně edukační program. Sociální pracovnice jim pomáhají také v jednání s úřady, soudy nebo třeba policií.

Azylový dům sídlí v ulici Na Malém Spořilově, ve stejné budově se nachází i noclehárna. Právě kvůli tomu si možná lidé tyto dvě služby často pletou. „Je třeba tyto služby rozlišovat. Noc-lehárna je služba ambulantní, lidé bez domova tam chodí přespat, mohou si tam vyprat a usušit oblečení, vykoupat se a díky naší spolupráci s Národní potravinovou bankou jim poskytneme také stravu. Navíc získají možnost základního sociálního poradenství a mají právo na individuální plánování a spolupráci s námi," popsala sociální pracovnice. „V azylovém domě jsou přísnější podmínky užívání, jde o pobytovou službu, která je podmíněna osobní aktivitou a motivací dotyčných něco se sebou dělat," vysvětlila.

Prohlídka i kauce

K podmínkám pobytu v azylovém domě patří i lékařská prohlídka a složení vratné kauce. „Prohlídka je důležitá z důvodu zajištění bezinfekčnosti, jsme totiž kolektivní zařízení. Vratná kauce je tisíc korun pro rodiny a pětistovka pro jednotlivce," připomněla Iva Opalecká.

V azylovém domě má každý jednotlivec, případně každá rodina k dispozici vlastní pokoj, kde může strávit celý den. Na oplátku však musí přistoupit na určitá pravidla a plnit své povinnosti. Mezi ně patří například zákaz vnášení návykových látek a alkoholu, zákaz poškozování majetku, povinnost udržovat čistotu na pokojích i ve společných prostorách a nechovat se agresivně vůči sobě navzájem ani vůči pracovníkům azylového domu. A hlavně musí prostřednictvím individuálního plánu plnit svůj záměr neboli cíl, který uvedl v dotazníku.

Pravidelná setkání

„Plán je povinností každého uživatele azylového domu. Vytvoří jej se sociální pracovnicí a následně na své sociální situaci musí začít pracovat," popsala Iva Opalecká, jak individuální plán funguje. „S klienty se pravidelně setkáváme a sledujeme, zda svůj plán plní. Asi jednou za čtvrt roku plán vyhodnotíme a vytvoříme nový. Je to prevence před neaktivitou, do které mohou lidé snadno sklouznout," doplnila.

Lidé z azylového domu přitom mají podporu sociálních pracovnic i pracovníků v sociálních službách. Tedy pokud je u nich vidět snaha svou situaci změnit k lepšímu. V takovém případě jim sociální pracovnice pomáhají například vylepšit komunikační dovednosti, aby měli možnost ucházet se o zaměstnání.

„Trénujeme s nimi, aby věděli, jak začít telefonický rozhovor s potenciálním zaměstnavatelem," vysvětlila Petra Procházková, která se stará o klienty z azylového domu pro jednotlivce. „Jde o to, aby takový rozhovor měl vůbec hlavu a patu," dodala.

Ukončení služby

Aktivita a motivace jsou hlavní povinností všech, kteří v azylovém domě žijí. Pokud nebudou spolupracovat, mohou o bydlení přijít. Stejně jako v případě, kdy je někdo agresivní, což není výjimečný jev. „Občas se to stane. V takové chvíli neriskujeme a voláme strážníky. Nejednou pak vidíme, jak ti lidé poté, co vychladnou, přijdou zpátky se sklopenýma očima a občas i s omluvou. Sami vědí, že přestřelili," připomněla Petra Procházková.

Noclehárna je pro zájemce otevřena každý den od sedmnácti do osmi hodin, v letních měsících se její dveře otevírají dokonce až v devatenáct hodin. Za pobyt zaplatí lidé bez střechy nad hlavou padesátikorunu, v případě většiny z nich tuto částku uhradí úřad práce. „Pokud nejde o osoby, které jsou vyřazené z úřadu práce, úřad jim pobyt zaplatí. Jejich povinností je pouze donést tam smlouvu, kterou s námi podepsali," vysvětlila Iva Opalecká, která má na starosti především azylový dům pro rodiny.

Lidé, kteří do noclehárny Na Malém Spořilově přijdou přespat, se pak už nemusí starat o nic dalšího. Lůžek je tam k dispozici tucet ve dvou pokojích, čtyři pro ženy a osm pro muže.

Pronájem skříňky

„K dispozici mají sociální zařízení a společnou kuchyňku. Nesmí tu však nechávat své osobní věci," upozornila sociální pracovnice. „Ambulantní služba je jednorázová, byť se třeba opakuje. Pokud si tu chce někdo něco nechat, může si za stokorunu měsíčně pronajmout skříňku," připomněla.

V Mělníku funguje kromě noclehárny a azylového domu Na Malém Spořilově pro jednotlivce a rodiny také azylový dům pro matky s dětmi v Dukelské ulici. Vedle těchto zařízení bylo na začátku měsíce obnoveno i nízkoprahové centrum pro děti a mládež. Jediné, co městu nad soutokem řek Labe s Vltavou chybí, je denní centrum. „Tato centra jsou určená osobám bez přístřeší, které využívají noclehárnu, ale nechtějí z jakéhokoli důvodu do azylového domu. Mohli by se tam při nepřízni počasí zahřát, dát si kávu, převléknout se. Bohužel na to v tuto chvíli nejsou ani peníze, ani prostory. Nicméně město to vnímá jako potřebnou službu, tak uvidíme," uzavřela Petra Procházková.