„Bylo to dobré rozloučení s Lubošem,“ konstatoval na vrcholu skály na Vyhlídkách u Romanova německý horolezec Hans Nescheida ve chvíli, kdy si podával ruku s mšenským evangelickým farářem Michalem Šimkem. Právě skončily bohoslužby ve skalách. Na kazatelnu vystoupila řada horolezců, kteří se přišli symbolicky rozloučit se svým spolulezcem, přítelem a kamarádem Lubošem Martínkem, který zemřel letos na jaře v březnu. Při zápisu do vrcholové knížky zjistili, že Luboš Martínek vystoupal na tuto skálu naposledy právě před dvaceti lety.

Mšenský horolezec a člen místního evangelického sboru Petr Pavelka se s farářem Michalem Šimkem dohodli, že letošní bohoslužby ve skalách budou vedle připomínky šestistého výročí upálení Jeronýma Pražského věnovány i pietní vzpomínce na přítele Luboše.

Bohoslužeb se za slunného a teplého odpoledne zúčastnily na čtyři desítky návštěvníků. „Byli mezi nimi

také dva ve své vrcholné éře vynikající lezci na pískovcových skalách Českosaského Švýcarska – Johannes Munde a Hans Nescheida.


S ohledem na jejich přítomnost jsem vybrané biblické texty četl paralelně také německy,“ připomněl farář a dodal, že v první části bohoslužeb, které byly zahájeny Husovou písní Jezu Kriste, štědrý kněže, se soustředil na připomínku životního osudu Husova přítele Jeronýma Pražského, který byl upálen v Kostnici 30. května 1416. Farář zdůraznil Jeronýmovu vzdělanost a jeho umění diskutovat, které uplatnil na předních univerzitách v Evropě.

Po Husově upálení Jeroným podlehl silnému tlaku a Viklefovo a Husovo učení odvolal. Tím si zachránil život. Ale jenom nakrátko. Některým jeho zavilým nepřátelům se to nelíbilo, takže obvinili členy rozhodčí komise, že přijali úplatek od krále Václava IV., aby Jeronýma neposlali na hranici. Nově vytvořená komise složená ze skutečných Jeronýmových nepřátel ho vyšetřovala tak, že při veřejném slyšení 26. května 1416 se opět přihlásil k Husovu učení a doznal, že ho odvolal ze zbabělosti – ze strachu z ohně. Načež byl odsouzen a 30. května 1416 upálen.

Ve druhé části bohoslužeb farář a účastníci bohoslužeb věnovali pozornost vzpomínkám na Luboše Martínka, které Michal Šimek přečetl. Šlo o stručný životopis sestavený na základě ústního podání Aleny Oupické a Jiřího Hnilici. „Připomněli, že Luboš byl vynikající umělecký kovář, který zhotovil například vstupní bránu hradu Kokořína nebo se podílel na některých kovových výzdobách na Staroměstském náměstí v Praze. Z textu Petra Pavelky se pak posluchači dozvěděli jména řady Lubošových spolulezců, z nichž mnozí na vzpomínkovém setkání nechyběli,“ doplnil Michal Šimek.

Miluška Fróna Bělinová vylíčila dlouhé noční rozhovory, které s Lubošem vedla o knihách, politice a charakteru lidí. Německy i česky zazněla vzpomínka německých horolezeckých kolegů, kteří se s Lubošem spřátelili, přestože on neuměl německy a oni znali jen pár slov česky. „Zavzpomínali nejen na setkání na skalách, ale i v Lubošově mšenské kovárně, kde jim opravoval nebo i koval horolezecké náčiní. Svoji vzpomínku zakončili pozdravem Horam zdar, Luboš,“ doplnil Michal Šimek.

Lubošův dlouholetý přítel a spolulezec Petr Pavelka na závěr připomněl, že Luboš Martínek se po Karlu Bělinovi stal druhým mužem 
v České republice v počtu prvovýstupů na skalách, kterých měl kolem dvou a půl tisíce.