Ale ne jen tak ledajakým, vyrážejí totiž za dětmi do škol a školek, aby jim tam předvedli své loutkoherecké umění.

S loutkami pracují celý život, Navazují tím na rodinnou tradici. Zatímco Eliška pochází přímo z loutkářského rodu, Vilémův pradědeček byl slavným řezbářem. „Emanuel z Vonokas nejen že kočoval ve druhé polovině 19. století s divadlem po Čechách, ale také se svým synem, mým dědečkem, spolupracoval na výrobě třebechovického betlému," pochlubil se Vilém Janeček, který prožil dětství v Kostelci nad Labem. A k dobru přidal i jednu rodinnou legendu: „Říká se, že dokonce udělal první návrh pana Spejbla."

K rodině Janečkových zkrátka loutky patří už mnoho desítek let. Proto ani není divu, že mají doma přes šest stovek dřevěných postaviček všech druhů a velikostí. Od pětadvaceticentimetrového kašpárka až po metrovou čarodějnici.

„Některé jsme zdědili, něco naši předci sami vyrobili a jiné jsme nakoupili. Dříve se na vesnicích totiž stávalo, že na tehdejším národním výboru vyklidili půdu a její obsah se chystali spálit. Jak jsme se to dozvěděli, hned jsme tam přijeli a všechno, co mělo něco společného s loutkářstvím, jsme koupili," popsala Eliška Janečková.

Před pár lety se pak rozhodli ty nejzajímavější ze svých loutek představit veřejnosti. Vybrali proto sto padesát nejhezčích postaviček a udělali z nich výstavu. Mobilní, se kterou jezdili po celém Česku. A právě tehdy se zrodil další nápad – nechat loutky ožít a představit je dětem v jejich přirozeném prostředí, tedy mezi kulisami.

„Uposlechli jsme hlas lidu, nastudovali klasické české pohádky, a ty teď hrajeme pro malé děti ve školách a školkách," prozradila Eliška Janečková s tím, že loutky, s nimiž hrají, jsou historické kousky, které se hned tak nevidí. „Například jedna z čarodějnic je z roku 1910. Všechny naše loutky mají původní kostýmy, používáme i původní dekorace a malované kulisy," pochlubila se.

Pečovat o největší poklad manželů Janečkových přitom není nijak snadné. „Musíme být na loutky opatrní, chránit je před vlhkem a poškrábáním, protože pokud bychom na ně vzali novou barvu, zničili bychom je," upozornila Eliška. Její muž by pak rozsáhlou rodinnou sbírku ještě rád rozšířil. „Chybí mi pohádkoví čerti. Mám jednoho takového mrzáka, kterého se děti bojí. Já potřebuji nějakého, který je nerozbrečí, sotva se objeví na jevišti," povzdychl si Vilém Janeček.

O tom, že jejich záliba má smysl, se  přesvědčily také děti v Mateřské škole v Tišicích, kam Janečkovi se svým Staročeským kašpárkovým divadlem zavítali. Předškolákům ze tří tříd tam zahráli pohádku O perníkové chaloupce a odměněni byli nejen zaslouženým potleskem, ale hlavně radostí, která dětem rozzářila oči…

VIZITKA
Eliška a Vilém Janečkovi jsou spolu už osmatřicet let. Mají dva dospělé potomky, syna a dceru, a čtyři vnoučky – dva prvňáčky, předškoláka a ročního benjamínka. Počítají s tím, že rozsáhlou sbírku jejich dřevěných loutek, která čítá přes šest set postaviček, jejich děti jednou zdědí. Žijí v Újezdu nad Lesy.