Na Pustém vrchu 
v Lobči, který je dějištěm Štorchova románu Minehava, se opět po roce proháněly děti 
s motyčkami. Pracovníci tamního Muzea Eduarda Štorcha pro ně totiž připravili už čtvrtý ročník oblíbeného sběru pazourků. A právě v lokalitě Pustý vrch se jich podle ředitele muzea Luďka Dohnalíka nachází ještě mnoho.


„I když už Štorch se svými žáky sesbíral tisíce těchto pravěkých nástrojů nebo jejich částí, stále se na poli objevují další," konstatoval a dodal, že jde navíc o lokalitu, kde podle archeologů bývala jedna z největších výroben nástrojů 
z tvrdého pazourku, a to zejména kamenných sekeromlatů. Jeden dokonce vloni sám našel a polovinu další sekery objevil i jeden z archeologů, který se sobotního sbírání pazourků zúčastnil.

„Našel dokonce i část kamene, která při vrtání zůstala uvnitř dutého klacíku. Ten pravěcí řemeslníci používali jako vrták," vysvětlil Luděk Dohnalík, podle něhož materiál na výrobu kamenného náčiní lidé donášeli až ze severních Čech.

V padesátých letech minulého století byl na Pustém vrchu archeologický výzkum, jehož poznatky se nedávno dostaly do lobečského muzea, kde si je návštěvníci jistě brzy prohlédnou. „Byli bychom rádi, kdyby se k výzkumu opět přistoupilo," přeje si bývalý starosta Lobče.

Hledání pazourků do Lobče letos přilákalo o něco méně lidí než vloni. Některé možná odradilo rozbahněné pole, kam bylo rozumné vyrazit pouze v gumovkách. „Mohlo zapršet ještě víc. Právě díky dešti se totiž pazourky na zoraném poli objeví," připomněl jeden z pořadatelů akce.

Malí i velcí archeologové pátrali nejen po pazourcích, ale také po mamutím klu. Ten ovšem nebyl pravý. „Nechali jsme si vyrobit přesnou kopii mamutího klu, který je uložen v Moravském zemském muzeu v Brně. Ten jsme před začátkem akce zakopali a nálezce, jímž byla jedna malá slečna, si jej mohl ponechat," připomněl Luděk Dohnalík.

Úlovky hledačů po návratu před lobečskou sokolovnou zhodnotili odborníci z archeologického ústavu, kteří si pro účastníky připravili i krátkou přednášku.