Co vám přinesla letošní dlouhá zima?
Byla smutná, umřel mi táta, který mě naučil malovat i všechno ostatní. Byl to můj nejlepší přítel. Od té doby jsem pořád jako zamčený.

I se štětcem v ruce?
Když je toho na mě moc, mávají se mnou emoce ze strany na stranu, ale snažím se nepřipouštět si to, být na sebe přísný, to je jediná zbraň. Tak jdu dál a maluju.

Třeba dárek pro Jiřinu Jiráskovou k osmdesátinám…
Byla nejoblíbenější herečkou mého táty, měl ji moc rád, takže ten obraz byl pro ni a také trochu pro něho.

Co na obraze je?
Jde to portrét Jiřiny Jiráskové s jejím psem Amálkou. Byla dojatá a hned přemýšlela, za který obraz ho doma vymění.

Seděla vám?
Maloval jsem ji podle fotky.

Malujete často podle fotek?
Stejně jako většina malířů.

Před čtyřmi lety jste maloval Karla Gotta, jste dvorním malířem českých celebrit?
Tehdy jsem poslal svůj obraz do soutěže pro Gottland, do které se zapojilo přes tři sta amatérských malířů. Ten můj uspěl, byl pak na hlavním billboardu a logu Gottlandu.

V jakém stylu jste ho namaloval?
Byl to imperisonismus. Ten obraz má náboj, dělal jsem na něm asi měsíc. Všichni si pak mysleli, jak jsem za vodou a že jsme s Gottem nejlepší kamarádi…

A jak je to tedy s těmi celebritami?
Setkání s nimi jsou pro mě zajímavou zkušeností, nemám co ztratit. Bývám měsíce zavřený doma a maluju, pak se seberu a jdu na nějaký večírek, to mě motivuje. A samozřejmě chci, aby se o mně vědělo.

Bez toho to nejde?
To je snadné, musím mít na složenky, abych se tady zase mohl zavřít a malovat.

Dá se malováním uživit?
Přežívat. Ale dělám lidem radost…

Věnujete se i komerčnímu malování?
Zase jsme u těch složenek, ale kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Maluju rád interiéry. Přijdu do ložnice nebo obýváku, zařízených nádherně podle designérského katalogu, ale jsou tam holé stěny, něco tam chybí. Stále málo lidí ví, že obraz je součástí interiéru, přitom ale může být branou do jiného světa.

Sám jste měl ložnici se stěnou ze světa fantazie.
Nemůžu spát v místnosti, kde jsou prázdné bílé stěny. A svět fantazie mám rád. Stejně jako šero, pomezí světla a stínu, v intimním prostředí, kde je podvečerní světlo s lampičkami, je takové bezpečí a melancholie… Krásně se tam usíná.

Jak dlouho ty malby na stěnách vydrží?
Navěky, jsou to kvalitní barvy.

Maloval jste dokonce i na auto.
To bylo pro tatéra v Mladé Boleslavi, který tu u mě jednou zazvonil a skamarádili jsme se.

Na oplátku jste se u něho nechal tetovat. Jaké motivy na sobě máte?
Jeden abstraktní a druhý ornamentový ve stylu kování, s hlavou býka, v jehož znamení jsem. S dalšími zatím nepočítám.

Na vašich obrazech bývají i sakrální motivy, jak jste na tom s vírou?
To s vírou nesouvisí, nejsem žádný pánbíčkář, experimentoval jsem. Když se podíváte na díla starých mistrů, převládají tam sakrální motivy, chtěl jsem to zkusit. Dělal jsem na tom v zimě před velikonoční výstavou, kterou jsem měl v Kyjově u Brna

Váš dům ve Vysoké Libni je nezapomenutelný, celý malovaný. Zastavují tu auta, lidé si ho fotí…
Teď už jsou to tak tři auta za týden, dřív jich bývalo třeba osm za den. Dům byl malovaný jako Titanic, to dělal ještě táta, byl s mořem spojený, jeho táta, můj děda, byl kormidelník na lodi v Hamburku.

Pak jste ale dům přemaloval v trochu temném duchu.
Rozcházel jsem se tehdy se svou láskou a nebylo to pro mě snadné, malé plátno na to nestačilo, tak jsem to všechno ze sebe vymaloval na dům.

Na domě je cedule Na prodej. Kam chcete odejít?
Někam blízko Prahy. Nezáleží na přesném místě ani domě či bytě. Malovat můžu všude.

Jaké nápady teď nosíte v hlavě?
Chci namalovat svou múzu a věnovat se modernímu umění, dělal jsem už dva obrazy a líbily se. Mám také vizi malovat velká plátna, zbožňuju velké plochy.

Ještě se jako malíř hledáte?
Možná. Myslím, že za deset let už budu mít nalajnované, co je pro mě charakteristické. Chci malovat tak, jak nemaluje nikdo jiný. A pak vystavovat v New Yorku. Už to mám domluvené v galerii jedné Slovenky, ale musím k tomu ještě dozrát a také dát dohromady potřebných sto tisíc.

Petr Polášek
Na jaře mu bude osmadvacet let. Pochází z Prahy, od dvanácti let žije ve Vysoké Libni na Mělnicku. K malování, kterému se věnuje od dětství, ho vedl otec Petr, také malíř. Zaměřuje se na portréty, rád maluje moře, své múzy i přírodu. Lákají ho velká plátna a plochy.