Čtyřiadvacetiletý Petr Polášek žije ve Vysoké Libni. Z této malé vesničky se nedávno dokázal probojovat až k samotnému Karlu Gottovi díky jeho portrétu. Z tohoto počinu vznikla i spolupráce s muzeem Gottland v Jevanech, kde Polášek maloval interiér. Malířovi díla vlastní mnoho lidí, mezi ně se řadí například i režisér Zdeněk Troška, herec Václav Vydra, či zpěvák Waldemar Matuška. V současné době si buduje ve Vysoké Libni vlastní ateliér, který je otevřen pro veřejnost a hlavně pro příznivce umění.

Co bylo hlavním motivem, proč jste si založil tady ve Vysoké Libni ateliér?
Petr Polášek: Měl jsem pracovní schůzku v Gottlandu. Zaměstnankyně projevily zájem o portréty a ptaly se mně, kde mám ateliér, že si domluvíme schůzku. V tu chvíli jsem ale žádný neměl, a tak to pro mne byl jeden z hlavních motivů, proč si ho založit.

Bylo těžké ateliér získat? Co pro vás ateliér nyní obnáší?
Mělo o něj zájem několik lidí, ale nakonec jsem vyhrál já. Nemám na starosti jen ateliér. Vedení obce mi toto místo poskytlo pod podmínkou, že budu ještě správcem místního koupaliště.

Pro koho je ateliér určený?
Pro všechny dobré lidi, kteří mají k umění vztah. Není problém v tom, aby přišli a nechali si například udělat portrét, nebo si jen tak o malbách popovídat. Velmi rád je galerií provedu. Při nedávné vernisáži, která byla součástí oslav obce Vysoká Libeň, ateliérem prošlo zhruba tisíc lidí a velmi se jim to líbilo. Mohu říci, že mi to dodalo sebevědomí.

Jak jste se k malování vůbec dostal?
Bylo to na základní škole, když jsme o výtvarné výchově kreslili předlohy jako například jablka, nebo hrušky. Já jsem si ale troufnul namalovat portrét naší paní učitelky. Ta z něho byla velmi nadšená. Postupně jsem se v tomto umění začal rozvíjet.

Takže jste přirozený talent…
Ano, cit pro umění jsem zdědil po mém otci, který je taktéž malířem. Jemu za své dovednosti vděčím, hodně mne toho naučil. Když jsem byl malý, tak jsem ho při tvorbě neustále pozoroval.

Máte v tomto oboru vzdělání?
Nemám žádný akademický titul, jsem čistě samouk. Když má člověk talent, nemusí mít žádné vzdělání, ale musí se dokázat prosadit sám. Akademičtí malíři mají výhodu v tom, že mají mnoho kontaktů a snažší cestu. Mohou tvořit svá díla zcela podle sebe, svých pocitů a představ. Já se musím podřít požadavkům lidí. Život je o tom, že když se někdo bez vzdělání prosadí sám, cení se to ještě více. Stalo se, že jsem dokonce pro dva akademické malíře maloval portréty jejich dětí.

Malujete jen obrazy, nebo se zabývat i něčím jiným?
Maluji obrazy, ale dělám i interiéry. Vymaloval jsem například jeden podnik do středověkého stylu, restaurace, dvě diskotéky v Mladé Boleslavi, nebo zámek Liblice. Dostal jsem pro tyto věci do vínku cit, ale je to velmi náročné. Každý má přeci jenom sklony ke specializaci na určitou věc. Ze středověkého nádechu musíte přeskočit na modernější interiér a pak zase na portréty, takže to není jednoduché a vyžaduje to mnoho soustředění.

Co je vaším největším úspěchem?
Jednoznačně je to obraz Karla Gotta, který je nyní umístěn v Gottlandu. Celkem tam jsou obrazy od tří stovek umělců. Můj obraz si vybrali jako jediný, podle kterého se budou dělat pohlednice, kalendáře a kopie. Zkontaktovali mne sami od sebe kvůli odkoupení obrazu a licenčním právům. Obrazem byl nadšený i sám Karel Gott. Je to pro mne velký úspěch. V současné době je podle mého obrazu transparent k výstavě obrazů Karla Gotta. Bude k vidění po celé České republice a také v Evropě.

S Karlem Gottem jste se setkal i osobně. Co to pro vás znamená, jaké z toho máte pocity?
Pocity jsou nepopsatelné. Karel Gott je úžasný člověk, dlouho jsme se bavili o umění. Zajímal se jakou technikou jsem obraz, na kterém je zpodobněn, maloval a podobně. Byl jsem ze setkání velice unešený a doufám, že to setkání nebylo naše poslední.

Dá se říci, že díky obrazu s Karlem Gottem se vám otevřely brány do světa, na čem nyní pracujete?
V současné době jsem na čas ve Dvoře Králové, kde mám nějaké projekty a jsou zde také výstavy. Také se nyní vyvinula možná budoucí spolupráce s manažerem Robertem Noskem.

Čeho chcete do budoucna dosáhnout a co všechno plánujete?
Nyní je pro mne prioritou dokončit si můj ateliér ve Vysoké Libni. Chci zde mít klid na tvoření. Přemýšlel jsem i o tom, že vyrazím do ciziny. Jednalo by se hlavně o zimní měsíce, chtěl bych si sbalit své nářadí a vyrazit někam do teplejších krajin. Samozřejmě bych rád vystavoval po celé Evropě.

Co nejraději malujete?
Maluji vše, ale v mých dílech se objevují prvky klasiky. Ale mám rád úplně všechno, ať je to kubismus, nebo impresionismus.

Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste se zabýval něčím zcela jiným?
Ne, vystudoval jsem sice něco úplně jiného, ale měl jsem zkrátka jasno. Věci kolem sebe vnímám úplně jinak, než ostatní lidé a musím toho v umění hned využít. Nevydržel bych v běžném zaměstnání, nemám například rád komunikaci s problematickými lidmi. Ubíjí mne to.

Co si myslíte o kriticích?
Můj názor je takový, že se chovají velice nadřazeně. I když vidí nějaké dílo a vědí, že oni by ho v životě takto nenamalovali, přeci ho zkritizují. Zajímají mne proto názory lidí a ne kritiků. To samé je například u filmů. Když Zdeněk Troška natočil film Slunce, seno, jahody, kritici ho úplně odsoudili. Za týden ho však v kinech vidělo přes milion lidí a je to jedna z nejlepších českých komedií.

Musí se malíř během svého života učit?
Samozřejmě. Pořád mi to dává něco nového. I když má člověk určitý talent musí se neustále zdokonalovat a musí si brát poučení.