Kaplička, která kdysi stávala nad studnou na mělnickém náměstí Míru, Pražská brána nebo věž chrámu svatých Petra a Pavla, všechny tyto památky už mají díky Martinu Klihavcovi malé papírové dvojníky.

Kdy vás poprvé napadlo, že budete vytvářet papírové modely pamětihodností?

Když jsem se stal kronikářem, sháněl jsem někoho, kdo by vyrobil nějakou vystřihovánku, například toho kostela sv. Petra a Pavla. Jel jsem tehdy do Neratovic, kde jsem na výstavě oslovil modeláře, který podobné věci dělá v rámci celé České republiky. Zeptal jsem se ho, jestli neuvažuje o nějaké mělnické stavbě. Když mě odmítl, řekl jsem si, že to zkusím sám. Nejdříve jen tak pro sebe, ale pak jsem přinesl do informačního centra ukázat svůj první model, což byla bývalá kaplička z mělnického náměstí, a jim se to moc líbilo a hned po mně chtěli, abych to udělal barevně jako vystřihovánku. To byl rok 2017.

Byl jste výtvarně nadaný už jako dítě, nebo to přišlo až později?

Samozřejmě jsem si také v mládí vyráběl papírové modely z časopisu ABC, ale většinou mi chyběla trpělivost. Vtipné ale bylo, že když jsme měli od střední průmyslové školy sdělovací techniky sraz po dvaceti letech od maturity, tak jsem spolužákům vyprávěl, jak se mi začaly v životě hodit předměty jako technické kreslení nebo deskriptivní geometrie, které jsme tenkrát měli. Nedávno jsem například řešil průnik válce s nakloněnou rovinou.

Martin Klihavec

Co všechno předchází tomu, než začnete tvořit?

Vždy si nejdříve celou stavbu potřebuji nafotit. Před Vánocemi jsem byl například v pražské části Řeporyje, jelikož mě oslovil tamní starosta Pavel Novotný s tím, že by chtěl vystřihovánku místního kostela, který se opravoval. Tak na tom pracuji. Je potřeba vyfotit všechna okna, barevnost a další detaily, poté je důležité správné zaměření. Občas je to detektivní práce, jelikož hledám v různých katastrálních mapách půdorysů, kde získávám přesné rozměry těch staveb. Když tyto informace mám, tak si to nejdříve na bílé čtvrtce prostorově n-kreslím, okótuji, v měřítku si nastavím rozměry a zkouším si to vystřihnout z bílého papíru a následně složit a slepit. Když zjistím, že to jde, tak to překreslím v počítači.

Jak dlouho vám to pak trvá? Samozřejmě s ohledem na to, že to děláte ve volném čase.

Je to, jak říkáte. Vzhledem k tomu, že tvořím po večerech, většinou od půl deváté do půl dvanácté, tak to dělám třeba tři měsíce. Kdybych na to měl třeba deset hodin denně, tak to pochopitelně bude mnohem rychleji. Zpravidla mi vycházejí dva modely za rok. Jelikož jsem dělal také mělnickou Vodárenskou věž, tak mi volali z Kladna, že to viděli a chtěli by kladenskou vodárenskou věž. Nakonec se ukázalo, že je to spíše vodojem, ale také jsem jim vyhověl.

Na co dalšího se lidé mohou těšit? Máte v hlavě nějaké plány?

V tuto chvíli už mám rozpracovaný celý kostel sv. Petra a Pavla, protože po tom je poptávka a také už mám vyměřený a zkonstruovaný v modelu 1:200 mělnický zámek, opět ze čtvrtky. Udělám prototyp a poté se musím zeptat Jiřího Lobkowicze, jestli by se mu to líbilo. Pokud ne, tak to zůstane v mé vitríně.

Na konci minulého roku vyšel kalendář fotografií Karla Lojky s názvem Zmizelý Mělník. Prý jste se na něm také podílel.

S Karlem Lojkou jsem spolupracoval už na knize Mělník na starých fotografiích 1970 1989, u které jsem dělal textové popisky. Když tedy ve spolupráci s městem připravoval tento kalendář, tak mě znovu oslovil, abych mu pomohl s popisky.

Martin Klihavec

Mezi vaše další záliby patří také sběr historických pohlednic. Vyšla vám i kniha Mělník na starých pohlednicích. Kdy jste začal s touto aktivitou?

Pohlednice jsem začal sbírat v roce 1997. Nyní jich mám kolem dvou tisíc kusů, a to od roku 1897 až do současnosti. Kdysi jsem je i vystavoval. První výstava byla v roce 2004 v Masarykově kulturním domě v Mělníku. Z jejich strany přišel nápad, abych si je nenechával pouze doma v šuplíku, ale ukázal je světu. Následně jsem měl pak výstavu deset let každý rok. Byly i tematické: nemocnice, pivovar, vinařství. Když jsem těch pohlednic měl více, tak jsem chtěl ve spolupráci s muzeem a archivem vydat knížku. Trvalo mi deset let, než jsem našel někoho, kdo by to vydal a financoval. Nakladatelství mě odmítala.

Koho jste tedy nakonec přemluvil?

Petra Prášila z vydavatelství Baron. Tam vlastně vyšly všechny mé knihy. Říkal, že má nachystané fotky do připravované knihy o Mělnicku, ale chyběly mu popisky. Já jsem ale všechny vesnice neznal, tak jsem to nejdříve odmítl. Postupem času jsem ale poznal kronikáře a sehnal informace o 33 obcích. Křest té knihy byl na mělnické radnici. Jelikož se dobře prodávala, tak jsme pokračovali publikací o samotném Mělníku, kterou jsme rozdělili na dva díly. Poté jsem se seznámil s Karlem Lojkou a vznikla kniha Mělník na starých fotografiích, která byla v rámci vydavatelství nejrychleji vyprodaná.

Jste i předsedou Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku.

Spolek založila v roce 2004 skupina čtyř lidí, Renata Špačková, Ilona Němcová, František Purš a František Černický, ke kterým jsem se přidal. Předsedou jsem od roku 2016.

Hlavním projektem spolku byla obnova varhan chrámu kostela sv. Petra a Pavla. Jaké jsou jeho další aktivity?

Ze začátku měl spolek plno nápadů a chtěl mít široké pole působnosti, například v otázce obnovy památek. Projekt varhan však začal ostatní aktivity pohlcovat. Podařilo se nám vybrat téměř deset milionů korun. Někteří členové nás ale začali opouštět, protože měli pocit, že z toho vznikl jakýsi církevní spolek. Nyní už se však zase vracejí. V roce 2017 mě napadl projekt s podzemím, které jsme tedy zpřístupnili veřejnosti a chceme v tom pokračovat. Chtěl bych také lidem otevřít Vodárenskou věž. Samozřejmě máme také celou řadu suvenýrů: pohlednice, různé knihy, homole cukru, odznaky, kalendáře a leporela.

Martin Klihavec

Čemu se věnuje Literární fond města Mělníka, kterému předsedáte?

Scházíme se jednou za čtvrt roku, s tím, že máme nějaké peníze, které město uvolňuje z rozpočtu a vydává z toho knihy. Výtěžek z jejich prodeje se opět vrací do fondu. Naším úkolem je posuzovat, co stojí za vydání a co ne.

Co rád děláte ve volném čase, už víme. Nebo jsme na nějakou aktivitu zapomněli?

Máte pravdu, že většinu těch věcí, o kterých jsme mluvili, dělám ve svém volném čase, takže na další aktivity už ho moc nezbývá. Přesto bych ale zmínil cestování. Rádi s rodinou navštěvujeme památky, například hrady nebo zříceniny. Jezdíme také na hory. Musím se přiznat, že nejraději cestujeme po naší republice, a to i s ohledem na současnou bezpečnostní situaci ve světě. Dovolená v Itálii a Řecku ovšem také proběhla. Moc se nám líbilo třeba v Benátkách. Chtěl bych se podívat i do Paříže.

Martin Klihavec (42)
Pochází z Mělníka, kde také dodnes se svou rodinou žije. Společně s partnerkou vychovávají dvě děti. Vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Praze. V rámci svého civilního povolání pracuje jako obchodní zástupce v potravinářském průmyslu. Od roku 2013 zastává funkci kronikáře města. Je také vášnivým sběratelem pohlednic, autorem několika publikací zaměřených na historii a nadaným výtvarníkem. Předsedá Mělnickému osvětovému a okrašlovacímu spolku a Literárnímu fondu města Mělníka. Je rovněž místním zastupitelem. Mezi jeho záliby patří i cestování, nejraději po České republice.