Tradice masopustního veselí je přitom v Chodči poměrně mladá, letošní oslavy byly teprve třetí v pořadí. Ve vsi to však vypadalo, jako kdyby se podobné akce konaly pomalu každý měsíc, tamní lidé totiž byli skvěle sehraní a velmi pohostinní.

Průvod masek se táhl tak, že nebylo snadné dohlédnout až na jeho konec. Kam nevjel vůz s muzikanty, tam dorazil flašinetář, aby medvědovi zahrál k tanci s panímámou. A pokud přece jen nepřišel včas, začal průvod spontánně zpívat. Třeba Skákal pes přes oves…

Při každém zastavení pak hospodářka vynesla na práh tácy s pečlivě připravenými slanými i sladkými pochoutkami a samozřejmě nechybělo ani posilnění v podobě nejrůznějších panáků.

„Oni mě ožírají!" ozvalo se z davu, když už měl průvod před sebou jen pár posledních návštěv. „Já to snad budu dávat těm dětem, když to nikdo nechce," na oko hartusil jeden z hostitelů, když mezi dospělými marně hledal někoho, kdo by si s ním připil.

Nejhůře na tom byl medvěd, který si dal předsevzetí, že si v každém stavení jednoho panáka dopřeje. Zároveň však musel zůstat natolik střízlivý, aby při tanci s hospodářkou nezpůsobil nějakou škodu či dokonce újmu na zdraví. Nebylo proto divu, že se mu ke konci průvodu, který trval zhruba tři hodiny, už docela točila hlava. Ta lidská.

Ušetřeni masopustním taškařicím nebyli ani ti, kdo vesničkou jenom projížděli. O to se postaral Smrťák, který bez bázně a hany zastavoval vlastním tělem jedoucí auta a požadoval výpalné. A když zrovna nebyl poblíž, zastoupil ho Slaměný. „Před jedno auto si dokonce lehnul na zem!" hlásil Smrťák, jehož pokladnička cestou z průvodu krásně cinkala…

Chodeč je prý nejlepší místo k životu

Ještě před pár lety byla Chodeč vsí, ve které „chcípnul pes". Kdo by to ale o vesničce, jež správně spadá pod obec Vysokou, řekl dnes, krutě by se mýlil.
Chodečtí totiž před dvěma lety založili sdružení Aktivní Chodeč a začali pořádat nejrůznější akce, aby obnovili společenský život ve vsi.

Hlavou sdružení je Štěpán Javorčák, který přitom v Chodči žije teprve krátce. Ostatně stejně jako mnozí další členové sdružení. „Chodeč je moc krásná obec, o které spousta lidí ani pořádně neví, že vůbec existuje. Mně se tady ale moc líbí, je to nejhezčí místo v republice," prozradil Štěpán Javorčák, jenž byl dlouhá léta doma v Krušných horách. Pak na nějakou dobu vycestoval za hranice České republiky a když se vrátil, začal hledat místo, kde by se usadil.

„Stanovil jsem si určitá technická i pocitová kritéria a hledal místo, které jim bude nejvíce odpovídat," popsal s tím, že jakmile navštívil Kokořínsko, měl jasno. „Když jsem tu krásu tady viděl, bylo rozhodnuto. Jen si to vezměte, za pět minut jste mezi pískovcovými skálami, za deset v Mělníku a za tři čtvrtě hodiny v Praze. Je to zkrátka ideální místo k životu," prohlásil dnes už hrdý Chodečák.

Jediné, co ho trochu mrzelo, bylo, že když se vrátil domů z práce, nikoho ve vesničce nepotkal. „Lidé za sebou zavřeli vrata a žili vlastně každý jenom v tom svém hospodářství," vrátil se ve vzpomínkách pár let nazpátek. „Proto jsme se ještě s několika dalšími místními rozhodli, že se to pokusíme změnit."

A jak řekli, tak také udělali. Jednou z prvních společných akcí byl bazar starých věcí, který uspořádala Jolana Vrchlabská, sběratelka vyšívaných kuchařek. Se svým mužem přitom v Chodči ani nežije celoročně…

Od té doby už Chodečtí, ať už „přistěhovalci" či „starousedlíci", uspořádali několik dalších akcí. A stále přemýšlejí, kam dál ještě společenský život v obci posunout. „Plánujeme například cestovatelské přednášky nebo kurzy první pomoci, aby lidé věděli, jak se zachovat, když se třeba sousedovi něco stane," prozradil Štěpán Javorčák. „Chceme zorganizovat nějaký kurz práce na počítači, protože bez toho už se dnes člověk neobejde. A také plánujeme pořádat kurzy řemesel, oživit třeba košíkářství, které bylo na Mělnicku dříve velmi tradiční," dodal.

Nyní už prý zbývá vyřešit jenom dva problémy – vyhradit si na to všechno čas a sehnat vhodné prostory. „Bohužel tu nemáme žádné obecní prostory. Ani hospodu. Pořídili jsme proto vojenský stan, který se dá rozšiřovat. Teď musíme zajistit nějaký rovný plácek, kde bychom ho postavili, protože jsme ve stráni," uzavřel Štěpán Javorčák, kterého nejvíc těší, jak se všichni Chodečtí stali jednou velkou rodinou…

VIZITKA
Štěpán Javorčák pochází z Ostrova nad Ohří, v Chodči žije poslední čtyři roky. Před několika lety se na vlastní pěst vydal do světa, navštívil jednapadesát zemí na všech obydlených kontinentech. Pracuje jako projektový manažer v Praze. Je zadaný, loni se mu narodila dcera.