Úderných hesel a barevných, často až kýčovitě působících obrázků si všimnou návštěvníci historické budovy mělnické radnice. Právě tam je až do konce letních prázdnin k vidění výstava dobových politických plakátů, která návštěvníkům klade otázku, zda je politický plakát propagandou i kýčem.

„Politický plakát prožívá v poslední době svůj výstavní a možná také sběratelský boom," říká Dalibor Státník, ředitel Státního okresního archivu v Mělníku, jehož pracovníci výstavu na radnici uspořádali.

Politické plakáty vznikaly jako psychologická zbraň pro domácí obyvatelstvo, které měly rozhýbat k činům. „Politický plakát vydávaly vlády, politické strany a v demokratické společnosti i charitativní a nevládní organizace, někdy protestní a zájmové skupiny," připomíná ředitel archivu, podle něhož byla propaganda nevyhnutelně spojena s falšováním a lží.

Výstava mělnického archivu je založena na představení starých plakátů, které ve svých dobách zaplavovaly města i vesnice našeho státu. Některé se přímo vztahují k Mělnicku. „Naše výstava je sice plakátová, ale plakáty jsou jen jedním z nosičů propagandy a agitace. Vedle toho jimi jsou v moderní době filmy, filmové týdeníky, noviny, časopisy, letáky a rozhlas, který při svém nástupu k moci dovedl mistrně využít Adolf Hitler za přispění Josepha Goebbelese."

Propaganda, kterou představují vystavené plakáty z archivních sbírek, je založena na kontrastu konfrontace mezi dobrem a zlem, krásou a zrůdností, řádem a chaosem. „Propaganda je založena na černobílém pohledu, což je typické zvláště pro krizové situace. Jde o to, podat co nejodpornější obraz nepřítele, který nakonec téměř ztrácí lidské rysy a mění se v obtížný hmyz," přibližuje propagandu Dalibor Státník, kterého k uspořádání politických plakátů inspirovala světová výstava, která byla loni k vidění v British Library v Londýně. Před nedávnem skončila také velká výstava politických plakátů v Galerii města Doksy.

Příkladem přirovnání člověka k hmyzu je i zobrazení mandelinky bramborové, nenáviděného amerického brouka, k prezidentovi Spojených států amerických Harrymu Trumanovi.

Ředitel mělnického archivu ve svém spisu o propagandě uvádí, že Československo se nejméně dvakrát stalo obětí nevybíravé propagandy, a to nacistické.

„Ve světovém tisku bylo soustavně obviňováno z potlačování práv německé menšiny a sebeobrana četníků a Stráže obrany státu byla vydávána za dále nesnesitelnou agresi. Vše završily obrázky hladových německých dětí ze Sudet. Podruhé to byla pověstná Bílá kniha, která ospravedlňovala okupaci Československa v roce 1968 a podle níž kontrarevoluce začala na zámku v Liblicích, kde se o pět let dříve konala literárněvědná kafkovská konference," popisuje muž, který šéfuje archivu v Mělníku.