Usměje se a jakoby vám říkala, že život i přes své záludnosti může být krásný.

A to má ze svých zkušeností o čem povídat. Třiadvacetiletá Marcela Vovsová z Mělníka žije dva životy. Na jedné straně je jí neustále předhazováno, že vypadá jako panenka. A že by s tím něco měla dělat. Ty hlasy mají pravdu. I proto se Martina účastní soutěží Miss.

V té poslední chce dobýt srdce Středočechů a uspět v soutěži Miss středních Čech. A vy, čtenáři Mělnického deníku, můžete Marcelu podpořit - ZDE.

A pak je tu druhý život. Ten začíná v pět ráno budíčkem a cestou z Mělníka do Prahy. Do pražských Bohnic. Tam, co stojí známý blázinec. Marcela má za sebou zdravotní i záchranářskou školu. A také roční práci v roli zdravotní sestry. Právě v psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Doma má přítele, který se o ni bojí. To nastává vždy ve chvílích, kdy mu Marcela vypráví, jak zažila agresi pacientů doslova na vlastní kůži. Ona křehká dáma už poznala cizí nehty, ruce i úder. Smutná realita dnešních dnů.

Že vám to připadá jako sci–fi? Omyl. Jak říkám, realita dnešních dnů. Jenže Marcela má tuhle práci, tyhle pacienty ráda. Připadá vám to zvláštní? Kde se v ní bere ta ohromná síla? Energie? Pozitivní přístup k životu? Úsměv?

Jakmile Marcela začne mluvit o pacientech a o tom, že tahle práce ji strašně těší a baví, najednou jakoby se ocitla v jiném světě. Září, usmívá se a to všechno z ní sálá naplno. Nikde ani náznak obavy z agresivních pacientů. „Z každého sebemenšího vylepšení jejich stavu mám velkou radost,“ říká Marcela. Její modré upřímné oči potvrzují, jak to myslí.

Křehká žena v zajetí pavučiny postižených si ale nestěžuje. Naopak. „Tuhle práci miluji,“ říká.

Těžký úděl žen ve zdravotnictví, zejména ve zdravotnictví spojeném s lidmi, kteří jsou zavřeni v psychiatrickém zařízení.

Opakovaně podpořit Marcelu Vovsovou z Mělníka v soutěži Miss Kutnohorska a Středních Čech můžete ZDE.