Krásné svatební šaty, plno svatebních oznámení a fotografií, a dokonce svatební lože i se slušivým oblečkem pro ženu na svatební noc. Když jsem se poprvé rozhlédla sálem, napadlo mě, kolik je tady manželských osudů. Kolik lidí usmívajících se ze svatebních fotografií mělo vysněné šťastné manželství. Bylo by naivní si myslet, že všichni. Ale tato výstava to neřeší. Připomíná především svatbu jako významný přelomový rituál. Vzpomněla jsem si na slova doktora Plzáka. Ten říkal, že uzavření manželství je jako sázka do loterie. A ten jistě věděl, o čem mluví.

Nejdřív mě nalákaly svatební šaty. Hedvábí, žoržet, bavlněná krajka, pelerínka. Všechny jsou úžasné. V některých z nich se klidně mohla vdávat moje praprababička. Od složitých kanýrů, výšivek a volánů jsem postupně přecházela k jednodušším a uhlazenějším modelům. Jako bych procházela časem. Vzhůru z devatenáctého století do sedmdesátých let století minulého. A bílá barva šatů ani dříve nebyla samozřejmostí.

Vystavené zažloutlé černobílé fotografie napovídají, že prošly už rukama několika generací. Všechny přesně dokumentují dobu, ve které vznikly. Usmívají se na mě páni s knírkem a uhlazenými vlasy pečlivě rozdělenými pěšinkou uprostřed hlavy, cudné dámy s knofličky zapnutými až ke krku nebo nevěsty v kraťoučkých minisukních, stojící vedle ženichů s výstavními kotletami na tvářích.

Ještě že jsem se nenarodila o dvě století dřív, napadlo mě, když jsem pročítala celou minulou historii svatebních rituálů. Představa, že bych musela obstát v tolika nesvobodných požadavcích pocházejících z přesvědčení tehdejší společnosti, byla pro mě děsivá. Na výstavním panelu se totiž psalo: „V 19. století byl muž uznáván coby dominantní člen a rozhodoval o osudu manželky a dětí.“

Možná tak ženy byly spokojené, co já vím, ale moc se mi tomu věřit nechce. Manželé chtěli totiž ženy naprosto oddané, zdrženlivé a submisivní. A do společnosti je vyvedli jen v případě, aby muže reprezentovaly. I když pravda, v některých rodinách se tato smutná tradice zachovala dodnes.

Když jsem z výstavy odcházela, utkvěl mi v paměti další excelentní inzerát: „Která dáma vypomůže 27letému charakternímu inteligentnímu muži střední postavy půjčkou dva tisíce korun? Zn. Vděk, láska, sňatek.“