Šikovné ruce a fantazie, spousta látek a šicí stroj nebo jehla s nití. Skoro každý večer. Většinou před obrazovkou, na kterou se ale nedívají. „Stačí nám poslouchat," vysvětlují patchworkářky, že oči jsou stejně jako ruce zaměřené na patchworkové dílo.

Scházejí se každých čtrnáct dnů. „Teď jsme našly skvělého domácího, u kterého máme zázemí, dříve jsme se pořád stěhovaly nebo se vídaly u některé z nás doma," říká Božena Huňáčková.

Na vánoční výstavě, kde představily své práce spolu s mělnickými i neratovické patchworkářky, byla spolu s kamarádkami Dagmar Kohoutovou a Magdalenou Staňkovou. „Na stejné výstavě jsme se před lety seznámily, patchwork se mi líbil, ale u některých věcí mi nešlo do hlavy, že se vůbec dají ušít. A přišla nabídka, abych přišla do klubu, že mi poradí," vzpomíná Magdalena Staňková.

Stačí prý sešívat kousky látek

Patchwork prý není složitá technika. Prý stačí sešívat látkové kousky… „Bývá to tak pokaždé, jak některá z nás přinese něco pěkného, hned říká, že to bylo snadné. Stačí, když víte, jak na to," vysvětluje Dagmar Kohoutová.

Každá patchworkářka ale musí být trpělivá, stačí si představit, kolik malých dílků musí sešít. „Musí mít také technické myšlení, aby to dokázala dát dohromady. A samozřejmě fantazii," připomíná Božena Huňáčková.

Každý z patchworkových vzorů má svůj název, babiččina zahrádka, kaleidoskop, origami… „Všechno je už dávno dokonale vymyšlené. Četla jsem, že patchwork se dělal už za časů faraonů," říká Dagmar Kohoutová.

Jde to i bez šicího stroje

Začátečníkovi stačí látky, nůžky, nitě a jehla. V lepším případě šicí stroj. Až časem si může pořídit další pomůcky, například podložku a řezák, nezbytné to ale není.

Látek má každá z mělnických patchworkářek spoustu. Skříním plným zásob říkají syslárny. „Základem je totiž syslit, tedy schovávat každý kousek látky, protože by se někdy mohl hodit," vysvětluje Magdalena Staňková. Nejde přitom jen o nové látky, ale i o různé ústřižky nebo oblečení.

Na recyklaci starých kousků ze šatníku je prý odbornicí členka klubu Dana Laštůvková, která na poslední výstavě představila patchworková díla například z kousků z různých flanelových kostkovaných košil nebo riflí.

Syslárny nejsou nikdy plné

Muži patchworkářek se prý domnívají, že jejich ženy už mají nasysleno dost. Stále ale něco chybí a musí se koupit alespoň metr hezké látky… „Metr? Někdy kupujeme i jen deset centimetrů široký pruh látky," smějí se patchworkářky.

V mělnickém klubu jich se devět, například lékařka, učitelka, stavařka nebo dokonce hasička. Božena Huňáčková je sociální terapeutka, Magdalena Staňková prodává autodíly a Dagmar Kohoutová podniká v administrativě.