Největší soukromá nemocnice ve středních Čechách, jejímž majitelem je už dva roky společnost Mělnická zdravotní, přitom sama jejich podmínky naplnit nedokáže. Na tahu je stát.

Podle ředitele nemocnice Tomáše Jedličky by řešením byla zásadní reforma, na níž české zdravotnictví marně čeká už dvacet let.

„Rozsahem péče je mělnická nemocnice srovnatelná s nemocnicemi krajskými, a tak na ni shodně dopadají zápory stávajícího systému zdravotnictví. Lékaři chtějí změnu podmínek, jsou přetíženi službami stejně jako na klinikách - z menších zařízení k nám zejména mimo pracovní dobu přichází velké množství akutních pacientů,“ vysvětlil ředitel Jedlička.

Už před protestní akcí Děkujeme, bylo lékařské obsazení některých oddělení na hranici. Teď možná odejdou další…

„Stále věříme, že dojde mezi odcházejícími lékaři a státem ke kompromisu, jinak by hledání řešení bylo obtížné, zejména v nemocnicích, kde dává výpověď polovina nebo dokonce většina lékařů,“ poznamenal Tomáš Jedlička.

Musí přitom počítat i s temnou variantou, že k dohodě nedojde. „Nemohu slíbit, že bychom zachovali stejný chod nemocnice, ale zajistili bychom akutní péči.

Žádná z nemocnic by se s tím nedokázala vyrovnat tak, aby pacienti nic nepoznali,“ uvedl pro Deník ředitel mělnické nemocnice, „pokud někdo tvrdí opak, nemluví pravdu.“

Stávající systém českého zdravotnictví podle ředitele mělnické nemocnice Tomáše Jedličky není efektivní.

„Měla by se změnit motivace zavedením jiných úhradových mechanismů, které by stimulovaly k efektivnímu poskytování péče,“ řekl Jedlička a doplnil, že limitované ekonomické zdroje ve zdravotnictví, jasně dané objemem státního příspěvku a pojistným, jsou v přímém rozporu s neomezeným rozsahem péče deklarovaným ústavou.

„Zdravotnickým zařízením je poskytována úhrada, která často ani nekryje skutečné náklady péče,“ vysvětlil.

„Stačilo by, kdyby lékaři byli honorování jako veterináři. Je to možná hloupý příměr, ale u nás jsou odborníci za léčení lidí placeni skutečně hůř než veterináři. Ti si jako podnikatelé ve svém oboru musejí do plateb promítnout všechny skutečné náklady, zdravotnictví ale zůstává v systému politicky regulovaných cen,“ dodal Jedlička.

Navíc stále dostávají zdravotnická zařízení za stejnou péči různé částky. A není to jen o rozdílných úhradách jednotlivých pojišťoven. „Například za žlučníky dostává pražská nemocnice třicet, ale regionální už jen dvacet tisíc korun,“ potvrdil Tomáš Jedlička.

Odlišné jsou i úhrady za stejné úkony ambulantním lékařům a nemocnicím, které se zase musejí spokojit s menší sumou. A ještě je omezuje regulace péče.

„Máme otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, a tak když pacienti najdou zavřenou ordinaci ambulantního odborného lékaře, míří k nám. Do nemocnice, která je regulována. To znamená, že přijde-li více pacientů, než stanoví regulace, v podstatě je ošetřujeme zadarmo a nebo jsme sankcionováni za překročené množství vystavených receptů,“ připomněl ředitel mělnické nemocnice.

Dalším zádrhelem současné českého zdravotnictví je chabá motivace úhrad.

„Jsme v době přechodu mezi starými a novými úhradovými systémy, kdy jsou v mnoha nemocnicích stále zbytečně obsazené postele. U dřívějších úhrad šlo zejména o objem, byly výhodné pro nemocnice, které pacienty držely dlouho na lůžku a za to byly kladně honorovány vyššími platbami. Motivací by však měly být naopak platby za výsledek, to je způsob označovaný jako platba za diagnostickou skupinu, takzvaný DRG, kdy je žádoucí u pacienta provést rychle a kvalitně nezbytný hospitalizační zákrok – a co nejdříve ho předat do levnějšího způsobu léčení, tedy ambulantního,“ vysvětlil Tomáš Jedlička.