„Vzhledem k jejich velmi nízkému věku pořád před sebou máme velký kus práce a zatím rozhodně nemůžeme říci, že je vyhráno," předeslali členové spolku.

Nejedná se o první případ, kdy se starají o osiřelá mláďata. Díky tomu moc dobře vědí, kolik práce a probdělých nocí před sebou mají. Péče o roztomilou čtveřici se ujala Jaroslava Tichá.

„Jsme rádi, že jim můžeme dát teplo domova a nahradit tak potřebnou péči pro jejich blaho," uvedla žena, kterou zvířecí miminka plně přijala za svou adoptivní maminku. Jakmile by si je chtěl pochovat někdo jiný, začnou nespokojeně kvíkat.

Studenti České zemědělské univerzity udělali radost starší generaci v Neratovicích.
Mýval, had nebo potkan. Seniory v Domě Kněžny Emmy navštívila zvířata

Jako každá mláďata potřebují i Fišta, Pišta, Kuba a Kubikula mléko. To jim Jaroslava Tichá dává z láhve. Speciální mléko, které navíc zahušťuje krupičkou, financují ochránci zvířat buď z prodeje svíček nebo z darů sponzorů. Mnohokrát se ale stalo, že jídlo pro mláďata Jaroslava Tichá financovala ze svého. Záchraně zvířat se totiž věnuje už dvacet let a rukama jí prošlo nesčetně druhů.

„Zachraňovali jsme koťata z popelnic, psy i třeba nechtěné vánoční dárky v podobě, malých’ prasátek," shrnula.

Jedním z jejích svěřenců byl třeba srneček Bambi. Při nálezu měl pouhých 1,3 kilogramu. Potřeboval intenzivní péči a na celé čtyři měsíce se tak vlastně stal členem rodiny. Poté našel nový domov v Zábřehu na Moravě – mezi dalšími srnčaty, která postihl stejný osud. Jaroslava Tichá na něj ale rozhodně nezapomněla. „Mám možnost sledovat jeho život i nadále, prostřednictvím fotek a videí," řekla.

Vlk přezdívaný Bubla, byl po rekonvalescenci vypuštěn zpět do přírody.
Sražený byl nalezen v příkopě. Teď odborníci vlka Bublu vypustili do přírody

Své srdce otevřela i Rozárce, mini prasátku, které se stalo nevhodným vánočním dárkem. Jen pár dní po Vánocích se majitelům okoukalo a skončilo tak v její náruči.

„Bohužel většinu lidí, kteří si chtějí pořídit malé prasátko, překvapí, že zvíře váží později víc, než jim chovatelé řekli. Mnoho těchto mazlíčků tak skončí v různých záchranných stanicích," doplnila Tichá.

Příběh Rozárky má ale šťastný konec. V její domácnosti si velmi rychle zvykla a byla prý milým společníkem, který s nimi zůstal.

I její současní svěřenci dělají Jaroslavě Tiché radost. Pobudou u ní ještě zhruba měsíc. Protože si ale každým dnem více a více zvykají na lidskou přítomnost, nebude už možné je vrátit zpět do volné přírody. A tak mělnický spolek prozatím hledá selátkům vhodné místo, kde se budou zvířecí nalezenci cítit jako doma - v přírodě a zároveň jim bude poskytnuto dostatek lásky a péče.