S přenosnou volební urnou z vršku od školy v Jungmannových sadech k centru seniorů se jde členkám komise čtrnáctého mělnického okrsku Haně Ramešové a Marii Šnajdrové lehce. Zpátky to bude horší. Schránka bude plná obálek s volebními lístky nejméně sta voličů.

Všichni by museli stoupat do strmého kopce a pak po dlouhých školních schodech až k volební místnosti. Většině z nich přitom už nohy neslouží tak jako před lety, ani s dechem to nebývá slavné. Naštěstí mohou volit doma, v centru seniorů i ve vedlejším domově Ludmila. Někteří z nich házejí obálky se svými hlasy do volební schránky dokonce i ze svého lůžka, které už nemohou opustit.

Senioři, kteří jsou na tom lépe, už hodinu před příchodem volební komise sedí v hale a čekají. Vedle sebe opřené hole nebo parkující pojízdná chodítka, v rukách obálky…

A už to začíná. V náhradní volební místnosti stojí za chvíli dlouhá řada. Miroslava Škaldová, která spolu s manželem Jaroslavem bydlí v centru seniorů už sedm let, se u každého zastaví a nabídne mu zlatý čokoládový penízek. Mé otázce, jestli je to dárek k volbám, se směje. „Volit chodím, ale takhle uvědomělá tedy nejsem," říká a vysvětluje, že právě v pátečním volebním dni slaví s mužem po společných pětapadesáti letech smaragdovou svatbu.

Pamatuje si smaragdový pár své první volby? Bylo to prý v sedmapadesátém. „Byli jsme spolu tehdy na chatě na Štampachu, jel jsem odtud volit do Mělníka na kole," vzpomíná Jaroslav Škalda. „To už jsme byli zasnoubení, volil ale jen Jaroslav, mně bylo ještě sedmnáct," vysvětluje jeho manželka.

Řada čekajících voličů postupuje ke stolečku s malou volební komisí docela rychle, i když s pojízdnými chodítky je to u plenty trochu složitější.

Všichni se dobře baví, když se jeden ze seniorů, který už má volby za sebou, po chvíli vrací a marně pátrá po svém občanském průkazu. „Možná ho nechal v té obálce," míří jeho manželka k volební schránce. Má ale smůlu, urna je zapečetěná a otevřít se smí až po sobotní čtrnácté hodině, kdy volby do krajského zastupitelstva končí. Občanka by mohla být i mezi vyhozenými volebními lístky se jmény kandidátů, kterým senioři své hlasy nedali. Papírové štrachání trvá naštěstí jen pár minut. Ztracená občanka je na světě! Sebrala ji nedopatřením dáma, která se s jejím majitelem u stolečku volební komise střídala.

Většina seniorů by prý od krajských zastupitelů chtěla, aby mysleli i na staré lidi a jejich podmínky k životu. „Měli by se snažit, aby naše stáří bylo důstojné a stejně jako všichni politici začít dělat něco pro to, abychom nepřišli o naše důchody," říká Antonín Ostroha.

Jan Hudousek, který jako správný gentleman dává ve volební frontě přednost dámám, by budoucím zastupitelům ve středních Čechách vzkázal, aby nezapomínali na peníze na provoz domovů seniorů a hezký život lidí, kteří tam žijí.