„Mercedes je auto, které má na rozdíl od jiných duši. Je to posledních dvacet let moje srdeční záležitost,“ říká Pavel Řežábek, Pražák, který si zatím nenechal ujít jediný sraz mercedesářů v Mělníku. Letos tam dorazil už poosmé.

A že má pro stroje s trojcípou hvězdou ve znaku opravdovou slabost, dokládá, že je majitelem hned několika kousků: má jich celkem šest.

V mělnickém autokempu představil Mercedes z roku 1992. „Je to cabrio, typ W129 SL60AMG, kterých nejezdí mnoho, takže je to unikátní model té doby. Mám taky veterána z roku 1972, kterým objíždíme i mezinárodní srazy. Byli jsme s ním třeba v Lucembursku, Londýně či Rakousku,“ vyjmenovává místa srazů v Evropě Pavel Řežábek.

Jiné auto než mercedes si prý už nekoupí. Před deseti lety prodal všechny vozy jiných značek a zůstaly mu právě jen mercedesy. A až si bude pořizovat další, nebude mít problém sehnat právě takové, které by jeho nablýskané skvosty v garáži doplnily. „Mercedesáři, to je velká komunita lidí, kteří se dobře znají, mám mezi nimi dobré kamarády. Je obrovská výhoda kupovat auto od člověka, kterého dobře znám. Mám totiž jistotu, že není kradené nebo třikrát nabourané,“ vysvětluje Pavel Řežábek a dodává: „Auta se samozřejmě také dováží z Německa, tamní trh je stále obrovský. Je to výhodné, auta jsou tam levnější než tady v Čechách.“

Pavel Řežábek se narodil a bydlí v Praze. Od Sametové revoluce podniká, mimo jiné staví bytové domy. Právě z toho důvodu také tenkrát zanechal vysokoškolských studií. Mezi jeho koníčky patří potápění, basketbal a je svátečním rybářem. Chytá totiž jen v Norsku. Nedávno mu bylo čtyřicet, je šťastně ženatý a má dvě děti.

Právě pořízení dalšího auta je prý největší investicí. Pak už je třeba jen počítat s běžnými výdaji na údržbu a opravy.

Mercedes je také tradičním dopravním prostředkem na cesách do Norska, kam Pavel Řežábek vyráží každý rok na ryby. „Jsem sváteční rybář, protože chytám jen v Norsku,“ říká o svém pravidelném putování a dodává, že dalšími jeho velkými koníčky jsou potápění a basketbal.

Pavla Řežábka stojícího nad motorem auta v montérkách se špinavým hadrem v ruce zřejmě neuvidíte. Technické věci nechává na odbornících. A nemá na ně ani čas. „Já si nechávám dolévat i vodu do ostřikovačů,“ směje se. „Ale umývám a leštím si je sám!“ dodává rychle.

Mezi mercedesáři je jako doma. Aby ne, většinou si nenechá ujít žádný ze srazů. Objede tak pět až šest víkendových akcí za rok, na některých dokonce stráví celý týden. A jak přiznává, v mercedesí komunitě je mu prostě fajn.