Původní potrubí z poloviny devadesátých let minulého století, jímž se voda z řeky dostávala do potoka, vážně poškodily záplavy před třinácti lety. Přivaděč, který ho nahradil, má dvojnásobný průměr sto dvacet centimetrů.

Podle Jana Bulína, koordinátora staveb projektu Schola naturalis, který řeší revitalizaci veltruského zámku a parku, překonává nové plastové potrubí to původní průtokem dokonce více než šestkrát.

„Dva ostré, téměř pravoúhlé zlomy byly nahrazeny čtyřmi menšími, to bude přínosné především při vysokých stavech vody v řece, kdy hrozí zanesení," řekl Jan Bulín a připomněl, že po povodni v roce 2002 protékal tehdejším zaneseným potrubím jen litr za sekundu. A po vyčištění dosahoval asi šedesáti litrů za sekundu.

Co se stane s vodou? 

Při uvedení nového přivaděče do provozu nebylo jasné, co se stane s vodou v korytě. Podobný průtok tam totiž mohl být zaznamenán naposledy na začátku dvacátého století, před výstavbou miřejovického jezu.

Šoupě, ventil používaný u potrubí s většími průměry, měl být otevírán postupně po čtyřiadvaceti hodinách na deset, padesát, pětasedmdesát a sto procent.

„Ukázalo se, že stačí poloviční otevření šoupěte k dosažení devadesátiprocentního průtoku," vysvětlil Jan Bulín. U Všestud se podle něho voda z potoka dokonce mírně rozlila na vedlejší louku a jižní fasáda Červeného mlýna se opět zrcadlila v protékající vodě.

Podstav vody byl pouze u mola pod Laudonovým pavilonem, kde se v klenutém můstku skrývá stavidlo, jímž bylo možné kdysi regulovat výšku vodní hladiny v průplavu.

Příčinou bylo zanesení neudržovaného koryta na konci toku, kde poslední dva kilometry nejdou majetkem Národního památkového ústavu.
V rámci revitalizace zámeckého parku došlo v posledních čtyřech letech k vyčištění koryta potoka. V neprůtočných ramenech přitom usazeniny dosahovaly výšky až třiceti centimetrů. Teď je průměrná hloubka potoka sedmdesát centimetrů. Počítá se s takovým průtokem, aby voda protékající parkem měla alespoň částečně samočisticí schopnost.

Podloží plné písku 

Mlýnský potok byl vybudován poté, co zaniklo boční rameno řeky Vltavy. Stavěl se v letech 1785 až 1790.

Kastelána veltruského zámku Pavla Eclera těší, že se tam po letech vrátila voda. „Okolí břehů potoka se důkladně nasytí vodou. Mělo by být postupně zelenější," poznamenal kastelán a připomněl, že celý areál zámku leží na podloží s převahou písků. Retence, schopnost zadržení vody i ve svrchní vrstvě půdy, je tam zřejmě malá.

Řečiště potoka bylo pravděpodobně pořádně vyčištěno v osmdesátých letech minulého století. Pozdější napouštění potoka vltavskou vodou souviselo s novou vodohospodářskou stavbou u tehdy dokončované stavby dálnice.

Projekt vyžadoval, aby dešťová voda, stékající z dálnice, byla při likvidaci ředěna. Proto byly pod dálnicí vybudovány velké usazovací nádrže. Vodu zbavenou nečistot, které se usazují na jejich dnech, bylo nezbytné odvádět do Vltavy. A k tomu se využilo blízkého Mlýnského potoka, do něhož dešťová voda přicházela už promíchaná s říční vodou.

Právě tato část dálničního vodohospodářského zařízení byla v poslední době repasována, technicky vylepšena a opět vrácena do provozu. Nově opravený trubní přivaděč, který slouží pouze pro přívod říční vody, se nachází na začátku přívodního koryta. Dešťová voda z dálnice se přidává až na jeho konci.

(Jiří Herain)