Utrpení lidí, kteří zahynuli ve vyhlazovacích táborech při nacistickém holocaustu za druhé světové války, není možné vymazat z historie. Jde o zvěrstva, která by se měla stále připomínat, aby se už nikdy neopakovala.

Na začátku letošního roku uplynulo právě sedmdesát let od chvíle, kdy spolu s více než pěti sty lidmi nastoupilo do transportu s označením CL na mladoboleslavském nádraží také osm mšenských Židů. Lidí, na které jako by se ve Mšeně úplně zapomnělo.

Brzy už ale budou jejich jména stát na pamětní desce, kterou nechá mšenská radnice umístit na budovu tamní základní školy.

S myšlenkou věnovat židovským obětem holocaustu památník přišel kurátor mšenského evangelického sboru Jan Kozlík. Sám během svého života viděl spoustu dokumentů a slyšel mnohá svědectví o holocaustu, ale netušil, že se týkal také jeho rodného Mšena.

„Nikdy jsem nezaregistroval ani zmínku o tom, že by ve Mšeně nějací lidé židovského původu žili. Můj otec však tvrdil, že s některými z nich chodil do školy i do Sokola. Podivoval jsem se, že si na ně za celou tu dobu nikdo nevzpomněl," řekl pro Deník Jan Kozlík, který se rozhodl jména mšenských Židů připomenout.

Vypravil se proto do Muzea ghetta v Terezíně, kde se mu do ruky dostal originál transportní listiny z onoho osudového dne 13. ledna 1943.

„Byl jsem přesvědčen, že byli z Boleslavi všichni vypraveni jedním transportem. V listině jsem pak objevil osm obětí ze Mšena," uvedl kurátor mšenského evangelické sboru a dodal, že jednu ženu při pátrání mezi mnoha jmény zřejmě přehlédl a jméno desáté oběti, také ženy, získal od pražského židovského muzea. Tato žena ovšem byla do koncentračního tábora odvezena jiným transportem, který z Mladé Boleslavi odjel o tři dny později.

Ani jeden z deseti mšenských židů nepřežil. Po jejich tělech se slehla zem, stejně tak jako z paměti lidí zmizela jejich jména. Jako by Emilie, Růžena, Arnoštka a Gustav Pickovi, Artur, Leo a Marie Ledererovi, Hermína Steinová, Gustav Müller a Irena Jakubovská snad ani nikdy nežili.
„V pamětní knize lze dočíst, že staří manželé Pickovi zahynuli na jaře roku 1944 v Terezíně. Ostatní byli odtamtud odvezeni už v létě předešlého roku do Osvětimi," připomněl Jan Kozlík, podle něhož je velice pravděpodobné, že ve Mšeně žilo nejméně jednou tolik Židů, těm se ale snad podařilo včas uprchnout do zahraničí. „Ve Mšeně se podle záznamů před tím k judaistickému náboženství hlásilo pětadvacet lidí," poznamenal.
Jan Kozlík vloni o svém zjištění informoval Mšeňáky v místním zpravodaji. Stále si však přál, aby po mšenských obětech holocaustu něco zůstalo. To se mu nakonec splní.

Svou myšlenku nejprve předložil na staršovstvu evangelického sboru ve Mšeně. Farář Michal Šimek si pak vzal na starosti jednání s městem. „Oslovil jsem zastupitele města, u nichž jsem se většinou setkal s pozitivní odezvou. Záměr zřídit desku na svém zasedání schválili," prohlásil evangelický farář.

Společně se starostou města Martinem Machem pak projednávali, kam by bylo nejvhodnější desku umístit. Jako nejvhodnější místo se ukázala budova základní školy. „Procházeli jsme různá místa v centru města, ale zjistili jsme, že tam by památník mohly narušovat například vývěsní štíty obchodů," popsal Šimek, kterému se umístění desky na škole zdá ideální.

Stejného názoru je i starosta města Martin Mach. „Jde o důstojný prostor a hlavně jde o jednu z nejhezčích budov ve městě. U školy stojí busta T.G. Masaryka, který také bojoval proti antisemitismu, takže v tom můžeme vidět i jistou symboliku," konstatoval starosta.

Mšenská radnice na výrobu a instalaci pamětní desky obětem holocaustu vyhlásila veřejnou sbírku, která potrvá až do konce letošního listopadu. Lidé mohou posílat peníze na účet číslo 107-4330990287/0100. Finanční dar mohou předat i v hotovosti na radnici nebo přispět do pokladničky, kterou najdou v městské knihovně.