Přijela jsem v době, kdy na chodbách panoval absolutní klid. Děti byly ve škole. Celkem živě jsem si ale dokázala představit, jak to tam vypadá, když se všech čtrnáct výrostků vrátí domů. Tedy do Dětského domova v Sazené.

Zvenku vypadá dům zanedbaně. O jeho stáří vypovídají četné praskliny, které jsou dobře viditelné už při vchodu do budovy. Podle Jiřího Beránka, ředitele dětského domova, tam děti bydlí poslední půlrok. „Budeme se stěhovat do zcela nového domova, který se staví v Unhošti. Několik let tady žijeme v provizoriu, proto jsme se soustředili především na hezké prostředí uvnitř,“ vysvětlil ředitel Beránek.

S velkým stěhováním souvisí také mnoho problémů. Ředitel bude nucen řešit personální obsazení nového domova. Všechny čtyři vychovatelky, z nichž tři jsou pro tuto práci aprobované, totiž do nového domova nenastoupí. „Zaměstnanci bohužel přijdou o práci, protože většina z nich bydlí v blízkosti zdejšího domova. Dojíždět denně čtyřicet kilometrů se jim nevyplatí,“ poznamenal Beránek.

Když mě ředitel prováděl po domově, uvědomila jsem si, že představa lidí o chudých poměrech v dětských domovech je naprosto zkreslená. Viděla jsem každý pokojík. Všechny byly útulné a účelně zařízené.

Napadlo mě, jak je to s oblečením, vždyť puberťáci už mají svůj osobitý styl. „Na oblečení jsme vytvořili jakousi směrnici, takže každé dítě ví, kolik smíme utratit a jaký mají svůj limit,“ vysvětlil ředitel a dodal: „Každoročně na Vánoce mohou děti využít nabídky tradiční akce Strom splněných přání. Každý může získat to, po čem hodně touží, netýká se to samozřejmě jen oblečení.“

Možná by si ale děti přály nesplnitelné: zůstat v Sazené nablízku svým dobrým kamarádům.