Jeho koníčkem je už deset let pobíhání po lesích, polích a stráních s hledačkou kovů. „Jednou jsem na internetu objevil stránku o hledačích a jejich nálezech, imponovalo mi to tak, že jsem si zanedlouho koupil hledačku a vyšel s ní do terénu,“ popisuje své začátky sedmatřicetiletý Martin.

Martin chodí hledat o víkendech, doprovází ho fenka zlatého retrívra Sára, o níž říká, že jsou to jeho oči i uši. Jeho lokalitou je především Boleslavsko, ale v poslední době jezdí i na Mělnicko, kde se v mládí vyučil a teď se tam vrací s hledačkou.
„Někteří lidé nám hledačkářům říkají mrcasníci, nevím proč, nejspíš, že se všude mrcasíme,“ zasmál se vášnivý hledač pokladů, pro kterého je největším nálezem právě jeho první stříbrná mince.

Martin říká, že jsou dvě skupiny hledačů, jedni jsou profesionálové, ti se hledáním vykopávek živí, a potom jsou amatéři, k nimž se řadí sám, ti hledají jen pro zábavu a relax. „Většina amatérů nálezy, pokud mají nějakou historickou hodnotu, odevzdává do muzeí. Tam má potom každý u svého objevu cedulku se jménem,“ uvádí mrcasník Martin a dodává, že každý hledač by měl dodržovat takzvaný kodex hledače.

Především se nehledá v chráněných lokalitách, za to hrozí velké sankce. Na soukromých pozemcích se hledá jen s povolením majitele. Každý hledač by po sobě neměl zapomenout uklízet.

„Mnozí lidé si myslí, jaké nenacházíme poklady, ale z děvetadevadesáti procent se jedná jen o rezavý šrot, sem tam nějakou zinkovou minci, konzervu nebo plechovku od piva, prostě odpadky, které v lesích lidé nechávají,“ dodává Martin.