Podle vinaře Romana Boušky je většina révy na pozemcích Jevíněvského vinařství letitá a dlouhými kořeny dosáhne na spodní vody. „U révy platí, co rok, to metr, kořeny rostou stejně rychle jako šlahouny," říká Roman Bouška.

Otázce, jaké bude letošní víno, se směje. Musel by prý věštit. „Záleží na počasí," vysvětluje Roman Bouška a vrací se ve vzpomínkách na Moravu loňského léta. V posledních týdnech před sklizní tam stále pršelo, a hrozny, které napadly plísně, vinaři nedokázali sklidit, protože se k nim po mokré půdě s technikou nedostali.

Hejna špačků

Vinaři přitom musejí chránit hrozny nejen před plísněmi a škůdci, ale i před hejny špačků. V Jeviněvsi už špačci v letošní sezoně sklidili hrušky, blumy a polovinu meruněk. „Máme plašiče, které vydávají zvuky dravců. A plynové dělo, které každých sedm minut střílí," vypráví Roman Bouška, který má v Jevíněvském vinařství na starosti víno. Vinicím se věnuje Štěpán Sedlák, majitel firmy, který se ale představuje jako traktorista.

Suché a horké počasí letošního léta  révu na vinicích v Jeviněvsi,  o níž se stará Štěpán Sedlák, nesoužilo.

Na pustnoucí dům se střechou samá díra, kterému místní říkávali hájenka, prý spadl na začátku devadesátých let s padákem při paraglidingu. Tak se mu líbil, že ho koupil. A až později zjistil, že strmý svah za stavením, plný šípkových a bezových keřů, jsou dávné vinice rodu Chotků.

„Vážně to tak bylo," dušuje se Roman Bouška na cestě mezi původním sídlem Jevíněvského vinařství s číslem 42 a později koupeným statkem s číslem 37, které se nacházejí na Třídě Járy Cimrmana.

Oba pánové jsou rovněž členy Zeewling clubu Jeniowes. Zapsaného spolku, navazujícího na někdejší sdružení, kde se prý především zevluje, zároveň je ale jeho cílem podpora turistiky, ochrana přírody nebo snaha o zachování místních tradic.

Bez cimbálovky

Recese a pohoda k Jevíněvskému vinařství patří stejně jako perná práce na vinicích. „Čtyři a půl hektaru je plných révy, na dalších dvou ji budeme dosazovat v příštím roce," říká Roman Bouška, podle kterého v Jeviněvsi návštěvníci ochutnají česká přírodní vína.

„Měli jsme tu chlapa, který nabízel, že nám sežene kroje a skvělou cimbálovku. Na co by nám to bylo? Nechceme, aby se u nás lidi cítili jako na Moravě, stačí, že se tu budou cítit jako v Čechách," baví se vinař, který hostům může nabídnout z bílých vín Müller Thurgau, Tramín červený, Rulandské šedé nebo Sylvánské zelené, z červených a růžových pak Svatovavřinecké a Dornfeldera. A jako překvapení Chateau Jevín.

„Jaká vína se u nás urodí, taková máme," vysvětluje Roman Bouška, že podíl síry ve vínech je hodně nízký, „nejsou to archivní vína, ve sklepě nebo spíži ve tmě se stálou teplotou je můžete mít měsíc až šest týdnů. A pak si přijet pro další."

Které z vín z Jevíněvského vinařství je nejlepší, se nedozvíte. „Když nás bude osm u stolu v hospodě procházet jídelní lístek, nedá si přece každý řízek jen proto, že mně chutná ze všech jídel nejvíc," říká vinař. A s nadsázkou připomíná, že jsou dva druhy nejlepšího vína, pro zákazníka takové, které mu chutná, a pro vinaře takové, které prodá.