„Všechny domy tvořím z paměti, tak jak si je já pamatuji,“ tvrdí František Sklenář s tím, že pracoval jako zedník a celou vesnici tehdy znal jako svoje boty. „V každém domě jsem něco dělal, vyměňoval okna nebo stavěl zdi,“ svěřuje se modelář, kterému táhne už na osmý křížek jeho života.

Největší pomocnicí a oporou je mu jeho manželka Zdena. „Já maluju střechy a dokresluji všechny detaily na domcích přesně podle toho, jak vypadaly dřív,“ svěřila se paní Zdena.

Všechno je ale vyrobené z nepotřebných věcí, které manželé Sklenářovi nasbírali během posledních let. Domy s věžičkami jsou z krabic od pizzy, pumpy na dvorcích se dělají z přeříznutých propisovaček nebo verzatilek. Všechna okénka, ploty a dveře jsou vyřezaná z papíru nebo tenkých dřevěných destiček. Všechno se může hodit. „Barvy a lepidla už kupujeme na kilogramy ve velkých plechovkách,“ prozradila manželka s tím, že nejlepší materiál na výrobu taškových střech byly volební lístky. Mnohé jsou také vyrobeny z nabídkových letáků nákupních center. „Ty se ale mnohem hůř přebarvují, aby pod nimi písmo neprosvítalo, opravdu byly nejlepší ty volební lístky,“ vysvětluje paní Sklenářová.

Všechno to začalo před lety, když chtěl syn Sklenářových vědět, kde a jak táta hrával v Olovnici fotbal. „Nejdřív jsem mu to kreslil na papír, aby viděl, jak to tu vypadalo a nakonec jsem se pustil do výroby papírového modelu. A pak přišli sousedé a známí, že chtějí také vidět, jak vypadal jejich dům před lety. A tak to šlo dál a dál a dneska mám hotové tři čtvrtiny vesnice,“ vypráví pan František.

Skladovací prostory byly ovšem omezené. Nejdříve se domečky ukládaly na skříně v obýváku, potom i v kuchyni a v ložnici. „Lezli jsme přes baráky i do postele, bylo to prostě úplně všude,“ vzpomíná Zdena Sklenářová. Nakonec se zabral kus vepřína, k tomu se přistavěl ještě další prostor, vše se zateplilo, aby uvnitř nebylo vlhko a tam se do regálu postupně skládaly celé Olovnice. „Já už to domů nechci, něco si snad vezme starosta,“ říkají Sklenářovi.

V roce 2014, kdy naposledy svoji vyrobenou sbírku manželé Sklenářovi vystavili, bylo k vidění 38 čísel popisných, což dalo dohromady 81 baráčků. A například oken bylo neuvěřitelných 858 a Sklenářovi spočítali, že to zabralo 3200 hodin práce. „Dneska je toho samozřejmě mnohem víc, ale už jsem to nepočítala, možná, že to ještě spočítám,“ dodává Zdena Sklenářová.