Ty zde tráví svůj volný čas například různými hrami. Děti se zde směrují k dobrému životnímu stylu. Zároveň se mohou poradit s psychologem o životních situacích, se kterými si neví rady. O činnosti Kontaktu jsme si povídali s Jaroslavou Brabcovou.

Jak byste představila klub dětí Kontakt?
Je to nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a jsme registrováni jako sociální služba. Nízkoprahová služba znamená, že sem děti mohou přijít bez toho, aniž by se registrovaly. Mohou zdarma využít naší nabídky, například deskové hry, kulečník, ping-pong nebo počítače. Poté mohou klidně odejít bez toho, abychom se jich ptali na jakékoliv údaje. Pracuje zde i psycholog, který zde má vyhrazen jeden den v týdnu na poradenství. Funguje to jak pro rodiče, tak i pro mládež.

S jakými problémy mohou děti za psychologem přijít?
S jakýmikoliv problémy, které souvisí s dospíváním. To znamená problémy s rodiči nebo školní problémy se šikanou, nezapadnutí do kolektivu a podobně. Funguje zde i internetové poradenství. Pro děti je mnohdy obtížné přijít s problémem a hovořit o něm. Je to jistá bariéra. Takto mohou poslat svůj dotaz a psycholog jim bez problému odpoví, nebo si smluví schůzku a konkrétní konzultaci.

Jaké jsou nejčastější problémy mělnických dětí?
Především školní problémy. Když si vzpomenu na poslední případ, tak se řešil jeden chlapec, který se sem přestěhoval a školní kolektiv ho nepřijal. Je to však velmi individuální. Tohle navazuje v rámci našeho zařízení, které je organizační složkou města a zřizovací listinu máme na psycho-sociální centrum Kontakt, tam je nízkoprahový klub a poradna pro rodinu a mezilidské vztahy. Do poradny se mohou přihlásit třeba manželé, kteří mají problém.

Mohou se k vám s problémy kdykoliv přijít poradit rodiče?
Samozřejmě. Problémy s nimi řešíme, v některých případech je směrujeme na specializovaná pracoviště. Protože jsme malé město, dáváme rodičům i kontakty na poradny do jiných měst – Prahy, Mladé Boleslavi, Nymburka.

Jaká věková kategorie navštěvuje Kontakt?
Děti, které k nám přichází, jsou v rozmezí dvanácti až čtrnácti let. Hranice věku se však mění, děti se na sebe nabalují. Přijdou sem dva kamarádi a k nim se přidají další jejich kamarádi. Utvoří se tak skupina dětí ve věku kolem 12 let. Pak jsou skupiny starších dětí, které k nám chodily právě ve věku kolem dvanácti let, a nyní začaly znovu chodit. Ty si zde například dělají referáty nebo přípravu do školy. Je tu i možnost doučování, ale není to pravidelné. Když za námi dítě přijde a řekne, že má problém, snažíme se mu pomoci. Pomáhají jim dobrovolníci, kteří studují vysoké školy.

Máte v současné době nějaké novinky?
V rámci dotací jsme získali nové počítače. Spíše jsme tedy obnovili naše staré počítače, protože to byly opravdu muzejní kousky. Děti také budou získávat informace o počítačích, nebo se učit, jak surfovat na internetu či hrát hry.

Jak se děti v Kontaktu cítí?
Domnívám se, že dobře. Kdyby se jim tu nelíbilo, tak už k nám nepřijdou. Kromě toho, že sem chodí odpoledne, tak pro ně pořádáme i různé výlety a pobyty. Letos jsme byli například ve Španělsku. Na popud dětí jsme jim umožnili cvičit aerobic. Zájemců je tolik, že jsme je museli rozdělit na dvě skupiny. Cvičit chodí do tělocvičny nedaleké základní školy.

Jakou akci s dětmi v nejbližší době chystáte?
Budeme pořádat vánoční výstavu. Bude to 6. prosince v těchto prostorách a zároveň zde také bude den otevřených dveří. Osvědčilo se nám to z minulého roku. Přišli se podívat i rodiče dětí, což mne velmi překvapilo. Mnozí totiž ani nevědí, že do Kontaktu jejich dítě chodí. Mohli si tak prohlédnout, kde jejich děti tráví volný čas.

Co byste poradila dítěti, které se do Kontaktu bojí přijít?
Jsme malé město, takže není problém nekontaktovat se na děti, které sem již chodí a zeptat se. Nebo stačí, když přijde s kamarádem – tak to většina dělá.

Řekněte mi závěrem, co potřebuje klub do budoucna?
Do budoucna určitě větší prostory. Především bych ale byla ráda, kdyby Kontakt splnil svůj účel. Aby děti přišly, našly zde nějaký smysl a neběhaly jen tak po mělnických ulicích.