Lidé závislí na drogách, kteří žijí v Kralupech nad Vltavou a Neratovicích, už nejsou bez pomoci. Od začátku letošního roku do měst pravidelně přijíždějí terénní pracovníci občanského sdružení Semiramis. Ti se snaží především uchránit uživatele i ostatní obyvatele města před infekčními nákazami.
Společně s Mělníkem, kam jezdí pracovníci už přes rok a půl, je to už třetí město v mělnickém regionu, kde pomocnou ruku nabízejí.
Vedoucí Centra terénních programů občanského sdružení Semiramis Michaela Plocková řekla, že jejich program není zaměřen pouze na spolupráci s uživateli drog. „Zároveň také mapujeme rizikové lokality jednotlivých měst a sbíráme odhozené stříkačky,“ vysvětlila Plocková a dodala: „Po dvou měsících fungování terénního programu v Kralupech nad Vltavou do naší služby přišlo přes dvacet klientů, někteří z nich už chodí pravidelně. Při mapování rizikových lokalit jsme v ulicích města sesbírali přes sedmdesát injekčních stříkaček,“ říká Plocková.
Terénní program v Neratovicích se rozjíždí pomaleji. „Na rozdíl od Kralup, kde je takzvaná otevřená scéna, v Neratovicích jsou uživatelé drog spíše uzavření, setkávají se mezi sebou, nepouští k sobě cizí lidi,“ vysvětluje Plocková.
Klienty terénního programu v Kralupech nad Vltavou jsou častěji muži, uživatelé pervitinu. Jejich průměrný věk je 24 až 25 let.
I v Neratovicích se zřejmě nejvíce užívá pervitin, často navíc nikoliv nitrožilně ale šňupáním. „Neočekáváme, že by zde nitrožilní uživatelé byli v menšině, jde jen o častěji rozšířený jiný druh užívání, než je běžné v jiných lokalitách, který může být spojen s nějakou konkrétní komunitou,“ dodává Plocková.
Pro obě města je typická blízkost Prahy. Ve velké míře ovlivňuje dostupnost jednotlivých drog v regionu.
I to je důvod, proč byly v těchto městech zahájeny terénní programy. „Naším cílem není uživatele drog v jejich užívání podporovat, ale naopak jim pomoci dostat se z kolotoče užívání drog a páchání trestné činnosti. Zároveň se snažíme chránit neužívající veřejnost před riziky, která s sebou užívání drog nese. Uživatelé drog nejsou uzavřená komunita a není proto reálné si myslet, že se nás rizika, která s sebou nese životní styl spojený s drogami, netýkají,“ dodává Michaela Plocková.
Jako příklad lze uvést epidemii žloutenky typu A, která sice není standardní chorobou uživatelů drog, ale ukázala právě onu snadnou propojenost mezi komunitou uživatelů, mezi nimiž se začala šířit, a zdravou, neužívající veřejností, kterou následně také významně zasáhla.
Nejčastěji poskytovanou službou v terénu je výměna injekčního materiálu. Ta umožňuje uživatelům drog, aby se chránili před infekčními chorobami, které si mohou šířit při sdílení injekčních stříkaček. Zároveň však nutí klienty terénních programů, aby injekční stříkačky nosili zpět k bezpečné likvidaci terénním pracovníkům a neodhazovali je v ulicích a v parcích.
