Ze vzpomínek a archivních materiálů zpracovali životní příběhy lidí, jimž vstoupila do života válka a komunistický režim.

V osudech Jiřího Pavlíčka a Heřmana Chromého se promítl podpis Charty 77. Podobně na tom byla i Romana Křenková, která jako žena faráře uvězněného v souvislosti s Chartou 77 pracovala jen v podřadných profesích.

Příběh Jarmily Erbanové, jejíž rodiče se angažovali v protinacistickém odboji, představil tým z Gymnázia Jana Palacha a na dětství v košíkářské rodině vzpomínal Josef Veltruský. Jan Hudousek pak dětem vylíčil svou lásku k volejbalu.

Ze všech příběhů tříčlenná porota nejvíce ocenila práci druhého týmu Matiegkovy základní školy, který vyzpovídal pamětnici Antonii Robovou. Na druhém místě. Druhé místo obsadil tým ze ZŠ Jaroslava Seiferta s příběhem Vladimíra Hradce, posledního žijícího člena odbojové protikomunistické skupiny bratří Mašínů. A na třetí pozici porota poslala tým z mělnického gymnázia za zpracování vzpomínek zeleného barona Libora Křivánka.

Všechny příběhy, které mělničtí studenti zpracovali, jsou publikovány na stránkách www.pribehynasichsousedu.cz.

Antonie Robová nosila jídlo partyzánům a zažila bombardování v Kralupech

O tom jak se žilo děvčatům v době první republiky a za protektorátu žákům Základní školy Jindřicha Matiegky v Mělníku vyprávěla Antonie Robová, kterou oslovili v rámci projektu Příběhy našich sousedů.

Za zpracování životního příběhu mělnické pamětnice dostal tým ve složení Jáchym Novák, Lucie Holotová, Veronika Veselá, Nicole Foltánová, Aneta Fajfrová a Radek Krejný od poroty hlavní cenu.
Žáci mělnických škol zpracovali životní příběhy pamětníků.
Zvídaví žáci se seniorky, která v létě oslaví 84. narozeniny, ptali i na to, jak válka ovlivnila její školní léta. „Hodně. Třeba v učebnici jsme měli fotografii tatíčka Masaryka, takže jsme museli vzít lepidlo a stránky slepit dohromady. To, co nebylo vhodné pro tu dobu, se muselo v článcích, v učenicích nebo slabikářích slepit," vysvětlovala svým mladým posluchačům aktivní dáma, která pracuje v mělnickém regionálním muzeu.

Ve svých vzpomínkách se Antonie Robová zmínila i o tom, jak omáhala partyzánům na Kralupsku. „Já jsem ani nevěděla, že spolupracuju s nějakým odbojem. Nosila jsem jim jídlo v nůši, ale vůbec jsem nevěděla komu. Po válce jsem se s nimi setkala, bylo to moc milé," vyprávěla pamětnice, která ve svých třinácti letech zažila bombardování Kralup nad Vltavou a viděla i pochody smrti. „Přes Kralupy šly obrovské průvody zubožených vězňů. Byli pořád v těch pruhovaných mundůrech z koncentráku," líčila pozorným žákům Antonie Robová.