Kdy jste s focením začal?
Už v mládí, tehdy ještě na kinofilmovou jednookou zrcadlovku a na svitkový film 6x6 cm dvouokou zrcadlovkou. Ale spíše to byla krajina a momentky z prázdnin, také fotky z různých akcí radioamatérů, protože na dvě desetiletí jsem tomuto koníčku radioamatéra také propadl. Tedy fotografování takové nezávazné a nahodilé.

Takže počasí jste nefotil hned…
Počasí fotím od roku 2007, kdy jsem si pořídil svou první digitální zrcadlovku Nikon D40X. Vlastně jsem ji ani kvůli fotografování počasí nekupoval, spíš mě lákala příroda, dokumentární fotografie. Zmíněný přístroj byl sice na svoji dobu velmi dobrý, ale protože elektronika jde velmi rychle kupředu, na fotografování oblohy, kde jeden ze základních parametrů fotografie je velký dynamický rozsah, aparát nestačil. Ale přesto jsem počasí začal fotit víc a zůstal jsem u toho dodnes.

Jak vás to vlastně napadlo?
Líbily se mi velké změny, které se na obloze dějí, a to už byl jen krůček k tomu, abych rozmanité děje na obloze zachytil a mohl se na ně podívat třeba za deset let a srovnávat. Opravdu vážněji počasí dokumentuji tak od roku 2012. A v mém koníčku jsem dostal velkou podporu mojí maminky, která pravidelně sleduje Počasí na ČT1, kde jsou také divácké fotky. Tenkrát mi říkala, proč je tam také neposílám, když toho tolik pěkného nafotím. Tak jsem to zkusil a k dnešnímu dni mám za tři roky takto publikovaných 106 fotek a několik videí.

Jak je vůbec náročné fotografovat různé úkazy na obloze?
Náročnost fotografování oblohy spatřuji jednak v technické otázce, kterou je zachycení ohromných světelných rozdílů na obloze a vůči zemi, ve znalosti možnosti použití objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi, zejména širokoúhlých, práce s profesionálním bleskem a člověk musí mít v malíčku ovládání zrcadlovky. Vidím úkaz, musím fotografovat, úkaz nečeká. Nejde se hrabat v menu fotoaparátu. A hlavně, jako u každého žánru, zejména reportáže – být ve správný čas na správném místě.

Jaké vybavení tedy musí člověk mít, aby byl schopen fotit úkazy na obloze?
Aby člověk mohl zachytit oblohu, postačí mu úplně obyčejný kompakt do kapsy nebo i foťák v mobilu. Dnešní technika nabízí pohodlí fotografování, bez jakýchkoliv znalostí. A proto dnes fotí snad každý. Ale pro solidní výsledky a pro celou řadu jevů, které lze spatřit na obloze třeba i v noci, je nezbytná kvalitní zrcadlovka, dobrá optika objektivů, solidní stativ a další doplňky, zejména použití vhodných filtrů, časosběrné a intervalové snímání. A tady už to je o více znalostech a zkušenostech.

Čím byste se ostatním pochlubil?
Nechlubím se ničím, ani fotkami, odpověď na otázku spatřuji v radosti z povedeného snímku a zejména v tom, že se fotka líbí druhým, takovým barometrem jsou stránky, kam se fotky pro účely Počasí ČT posílají a ostatní přispěvatelé mají možnost snímek olajkovat, že se jim líbí, a porovnat třeba s fotkami dalších známých autorů, kteří také pravidelně přispívají.

Prezentujete své fotky i jinde než v televizi?
Loni jsem měl u příležitosti Chorušické pouti 2015 vernisáž fotografií o počasí a přednášku na toto téma. Ale hlavně fotím pro radost.

Co nejčastěji fotíte a v jakou denní či noční hodinu?
Nejraději fotím východ nebo západ slunce, přes den pak vozím foťák s sebou v autě a co se naskytne, vyfotím. Nejvíc klidu na focení a často i neobvyklé úkazy na obloze a snímky přináší noc. Někdy nemůžu spát a pokud vidím nějakou zajímavost, třeba halové jevy kolem Měsíce, rychle foťák na stativ, nasadit vhodný objektiv, mít připravené nastavení aparátu a hlavně – teple se obléknout.

Kolik času focení oblohy věnujete?
Někdy to není lehké, mám rozdělanou práci a maminka volá: Za stodolou jsou krásný mraky, jdi to honem vyfotit. Musím nechat práce a běžet to cvaknout, a pokud je to opravdu zajímavé, i poslat do televize. To je někdy závod s časem. Hodiny, dny, týdny, co jsem profotil, se spočítat naštěstí nedají…

A kolik už jste toho za ta léta vlastně nafotil?
Můj archiv fotografií se stává rozsáhlým, ale nemám v něm upřímně řečeno potřebný pořádek, než něco najdu, to pak trvá déle, tady mám rezervy. Počet fotek počasí odhaduji na sto tisíc.

Stýkáte se také s lidmi, kteří mají stejnou zálibu?
Ano, s kolegy, kteří pravidelně počasí fotí se setkáváme, tak dvakrát ročně a s některými se i navštěvujeme, byť je to kolegyně třeba z Jeseníků. A zase ke mně na chalupu v Chorouškách jezdí jeden úspěšný kolega z Podbořan.



Dokážete na základě zkušeností předvídat, jaké bude počasí?
Od předpovědi počasí jsou meteorologové. Mám však doma dvě knihy o pranostikách a předpovědi počasí. S určitostí, hraničící s jistotou, lze předpovědět počasí při výskytu většinou nádherně tvarované vysoké cirrovité oblačnosti, různé pásy, háčky ukazující vzdušné proudění, pak se jistě počasí zkazí. A když v létě chybí po ránu rosa, bude zřejmě do večera pršet.

Fotíte jen oblohu nebo se zaměřujete i na jiné cíle?
Kromě oblohy aktuálně fotím církevní stavby, v Praze františkánské kostely, vždy exteriér, interiér a významný detail. Zcela odlišný žánr, ale velmi mě duchovně naplňuje. Výstava fotek bude u příležitosti Noci kostelů v prostorách kláštera Panny Marie Sněžné v Praze. V létě se chystám naopak zdokumentovat celé Chorušice včetně přilehlého okolí a moc se těším na focení čtyř studánek, které na území obce se nacházejí.

Co je vaším nejcennějším úlovkem?
Asi největší úlovek je snímek velmi vzácného úkazu takzvaného parhelického kruhu, úkaz lze spatřit v našich zeměpisných podmínkách několikrát za život. Jde o halový jev, který vzniká při určité výšce slunce na zemí lomem světla na zvlášť příznivě orientovaných ledových krystalcích vysoké oblačnosti typu cirrus, kdy slunce opisuje po celé obloze kruh. A také každoročně v létě snímky nočních svítících oblaků, to je opravdu nádherná podívaná, jen na to fotograf musí být připraven, že tato možnost vznikne.